Markétky stránka
Já a Anastázie, Sedmikrásky pro dědečka
Příběh o pravém holčičím přátelství.
V něžné a zároveň vtipné knížce se děti dozví řadu zajímavých věcí. Zjistí, jak vytvořit solný náhrdelník, proč ještěrky ztrácejí ocásky, jak vypadají věci po mikroskopem a mnoho dalšího. Ale také, že lidé mohou být rozdílní, svět je plný nástrah a jak tím vším bezpečně proplouvat. Procházejí příběhem hlavních hrdinek, ale v podstatě jsou to hlubší témata, než se na první pohled může zdát.
I vaše děti se mohly setkat se šikanou, možná slyšely o domácím násilím, nebo žijí v neúplné rodině. Třeba ani netuší, že v tom nejsou samy. Stejně tak přemýšlejí o tom, jaké si zvolí povolání, až budou velké… Musí se dělit s mladším sourozencem o svůj pokojíček… Je toho spousta, s čím se potýkají, a co nám může připadat banální.
Tato knížka jim může pomoci ulehčit různé situace, ale i příjemně pobavit.
Je psána očima podobně staré holčičky. Žádné poučování nebo moralizování. Prostě život jaký je! Umět ho zvládat s úsměvem a lehkostí.
Já a Anastázie má své vlastní stránky na Facebooku, kde jsou vloženy různé básničky a říkanky, vztahující se k příběhu, hlavní protagonistce nebo obecně k dětem.
JÁ A ANASTÁZIE, SEDMIKRÁSKY PRO DĚDEČKA NA DATABÁZI KNIH
Ukázka
Můžete si poslechnout první kapitolu. Předčítám ji tak, jak bych ji četla svým dětem. Nejsem profesionál na mluvené slovo, ale snažím se upřímně z celého srdce, aby se vám příběh líbil. Pokud byste si chtěli přečíst celou knížku, je možné ji zakoupit na knižních e-shopech nebo zapůjčit v knihovně.
Další ukázka: O Pašíkovi s červenou mašlí
_________________________________________________________________________________
O pašíkovi s červenou mašlí
***
RECENZE NA MEGAKNIHY:
Slepýš je ještěrka bez nohou
Jednou jsem slepýše držela v ruce. Když jsme byli u dědy, zrovna sekal trávu kosou a zavolal na mě, ať se jdu podívat.
„Odnes ho prosím někam na druhý břeh.“ Tím myslel na lou-ku za cestou, aby byl v bezpečí. „Ale opatrně, slepýš je chráněný.“ Tak mi bylo líto, že si ho nemůžu nechat. Najednou jsem se strašně lekla.
„Dědečku, dědo, slepýš je zraněný, má ulomený ocásek!“
A opravdu. V jednom místě měl velkou škvíru, jako by měl vykrvácet, ale žádná krev netekla. Vypadalo to, jako by ho děda sekl kosou. (…)
Do školy jsem musela běžet, abych to stihla dřív, než zazvoní.
Fintila ale na mou nabídku nereagovala, jen zase zasyčela a otočila hlavu na druhou stranu. Podpírala si ji rukou, jako by vážila tunu, přitom v ní skoro nic nemá. Na rozdíl ode mě vůbec nečte, nebo aspoň říká, že knížky jsou jenom pro hlupáky. Ale to není pravda. To ví přece každý. Kdo čte knihy, je vždycky chytřejší než ten, kdo je nečte.
Holky do mě pak dloubaly prsty, proč prý Fintile nadbíhám, jestli jako od toho něco očekávám, a tak jsem jim řekla, že bych ji chtěla odnaučit být protivná. Holky si myslí, že se mi to nepodaří. Já nevím, jestli jo nebo ne, ale uvidíme. Říká se: Neříkej hop, dokud nepřeskočíš. A můj strejda dodává, neříkej hopla, dokud nemáš opela. Ale to nevím, jestli se to sem hodí. (…)
POKRAČUJTE NA DALŠÍ STRÁNCE S BONUSOVÝM PŘÍBĚHEM ZDARMA
.
Stránky: 1 2