Na jičínském knižním festivalu Šotek jsem představila své knížky

Ve dnech 15. 5. až 21. 5. 2023 se konal v Jičíně první ročník dětského knižního festivalu Šotek. Měla jsem tu čest stát se jeho součástí. Byla jsem pozvaná do Valdštejnova muzea a mincovny, abych v příjemném prostředí a v úžasné společnosti prezentovala své (nejen) dětské knížky. Setkala jsem se tak s dalšími českými spisovatelkami, Jindřiškou Kracíkovou, autorkou historického románu Králova třetí žena a romantického příběhu z jičínského prostředí, Veselé Vánoce, Kristýno, a s Ilonou Pluhařovou, autorkou několika knih, z nichž mě brzy čeká k přečtení Země bledulek.

.

Akce pro děti probíhaly na několika různých místech. Celý program je k dispozici zde.

Mě jste mohli potkat na dvorku u muzea za komínky svých publikovaných knížek, k nimž přibyl speciálně pro tuto událost jeden nový čerstvý útlý příběh: Tajemství jičínského orloje aneb Neuvěřitelné dobrodružství Terezky a Honzíka, ilustrovaný Martou Řezníčkovou.

Šotek ve Východočeské televize a krátký rozhovor se mnou. Originální záznam zde.

Tajemství jičínského orloje

Knížka byla v nabídce nejen v období konání festivalu, ale kdykoliv později navštívíte Valdštejnovo muzeum a mincovnu, můžete si ji také pořídit. Její vznik sebou nese zároveň jeden neplánovaný příběh navíc. A kořeny toho všeho hledáme (pochopitelně) v zapeklitém názvu samotného festivalu – Šotek.

K tisku se nám totiž vloudila původní obálka, která později byla nahrazena jinou, obměněnou jen o pár prvků. Na původní děti nemají boty a zeď je mezi nimi částečně prázdná.

Tyto výtisky se tak stávají exkluzivní a určitě i sběratelsky zajímavé. Jakékoli další dotisky již budou s novou obálkou. Kdo je tedy získává, má tím nepopiratelně jedinečnou vzpomínku na jičínský festival.

Představení originální knížky čtenářům na Facebooku

Šotek je drobný skřítek. Někdy je tak malý, že se snadno schová v mouce či hrachu. Jedni říkají, že je velký jako palec a nosí kouzelnou červenou čapku, díky níž je neviditelný. Jiní, že vypadá jako zmoklé kuře. Já jsem ho nikdy ještě neviděla, ale jedno mi je jasné: Je to pěkný nezbeda. Nikdy mu moc dlouho nevydrží, aby zůstal hodný. A když se navíc připlete na místa, kde se vyrábějí knížky a příběhy, je schopen nadělat pořádnou neplechu. Nás taky navštívil. Jakápak to náhoda, když se festival jmenuje po něm! A místo, aby si toho vážil, hned se pustil do díla! Připravili jsme malou knížku. Říkali jsme si, copak by s ní provedl? A přesto! Dětem na obálce vymazal botičky! Opravdu. Na obálce byli Honzík a Terezka obutí a sotva se vrátila knížka z tiskárny, boty byly pryč! Je to hrozný uličník. Jenže my se nedáme. Kdo bude chtít, může si knížku pořídit ve Valdštejnově muzeum a mincovně a dětem botičky domalovat, ať se třeba šotek čertí. Vlastně to jsou jedinečné originální kousky. Žádné takové další už nebudou. Protože dotisk už bude pouze s botičkami. 

Ukázka z příběhu: “Autobusem do Jičína”

To se takhle v květnu děti z druhé třídy jedné základní školy vydaly na výlet do Jičína. I když je čekala delší cesta autobusem, stejně se moc těšily. Počasí venku napovídalo, že by nebylo na škodu vytáhnout paty ven a podívat se třeba někam, kde nikdy předtím nebyly.
Hlavní atrakcí bylo jičínské Valdštejnovo muzeum, které se nachází kousek od náměstí.
Děti se před ním seřadily do dvojic a mohly vejít dovnitř. Až na dva opozdilce, kteří i poté stále setrvávali na dvorku.
„Honzíku, tak už pojď!“ zlobila se Terka, protože všichni byli dávno pryč, zatímco ona tu stále trčela s tím pihovatým klukem. Chtěla jít ve dvojici s Janičkou, nebo alespoň s Klárkou. Ale kdo ví proč, paní učitelka popadla Honzíka za ruku a spojila ji s Terčinou. Ach jo, taková nespravedlnost. A teď to musí všechno snášet.
Honzík se totiž pořád courá. Zajímá ho všechno kolem, ale ani náhodou to, co by mělo. Jeho pozornost třeba přitáhnou na první pohled obyčejné vyhozené věci. A hned začne nahlas dumat: Kdyby se prý spojilo jedno s druhým a pak kousek toho a tamtoho, mohl by z toho vzniknout nějaký šikovný vynález.
Ještě sice neví, k čemu by sloužil, ale už teď je přesvědčený, že by to určitě byla super věcička.
Honzík totiž tvrdí, že až vyroste, stane se vynálezcem. Jenže Terezka nemá pro jeho ztřeštěné nápady pochopení. „Seš špindíra, žádný vynálezce,“ tvrdí Terka, když sleduje, jak Honzík sbírá ze země něco, co je v jeho očích naprosto úžasný dílek jakési budoucí skládačky, zatímco ona vidí jen pomačkané odpadky.
Honzíka ale žádné takové narážky, ani posměváčci neodradí. Věří, že kvůli nikomu by se svého snu nevzdal. Tak to prostě je. Svět se často směje těm, kteří tvrdí, že dokážou něco velkého a nového. A to jen proto, že si to nedokážou ani představit.
A proto Honzík stále namáhá svůj zvídavý mozek různými nápady. A je pořád ve střehu, co se kde šustne nebo se nachomýtne, aby to mohl prověřit. (…)

Valdštejnovo muzeum a mincovna

Valdštejnovo muzeum a mincovna se nachází na Valdštejnově náměstí 76 (Jičín), cestu snadno najdete 🙂 a vřele doporučuji se tam vydat. Projdete si prostory, děti si mohou vyrazit vlastní minci s podobiznou Valdštejna, spatříte originální orloj, na míru vytvořený právě pro toto místo. Můžete se na chvíli zastavit, posedět, dát si třeba dobrou zmrzlinu nebo kávu… A přitom sledovat, jak na vás z výšky mává sám dřevěný Albrecht z Valdštejna.