Martina Boučková, spisovatelka

Reference

Martina Boučková vystudovala Fakultu humanitních studií na Karlově univerzitě. Vedle hlavního pracovního poměru v pozici nákupčí, později projektový koordinátor pracovala jako externí redaktorka a autorka příběhů, pohádek, recenzní publikovaných pro některá tištěná a internetová média. Vede rodinný webový portál Superrodina.cz.​

Knižně vydala Tajemství dědečkova deníku (Host, 2014), Já a Anastázie, Sedmikrásky pro dědečka (Fragment, 2019).

Z literárních soutěží byly publikované hned dvě vítězné povídky Jen tak být a Vánoční překvapení v Adventním kalendáři povídek na dlouhé zimní večery (Brk, 2020) a v následujícím roce v Adventním kalendáři pro zimní nečas další, Šťastné a veselé, který vyšel v říjnu 2021. Publikovaná byla povídka Krvavá mince tradiční medicíny ze soutěže v Nejlepší detektivní povídky roku 2019 (Pražská vydavatelská společnost, 2020). Vyhrála první místo v literární soutěži Pište dějiny s povídkou Setkání u pozdní večeře (2020) a třetí místo v soutěži Česká lupa s povídkou Stroncova poslední whiskey (2020).

V září 2021 vyšla ve sborníku Nejlepší detektivní povídky roku povídka Podezřelých víc než dost, která získala v soutěži druhé místo.

V literární soutěži Poviedka Istroconu se v roce 2021 umístila na třetím místě Záhadná žena a měsíční kámen.

Na Humbooku 2021 v literární soutěži pro YA s nakladatelstvím CooBoo byl mezi třemi finalisty rukopis s titulem Lovid jmenován jako druhý v pořadí.

V literární soutěži s KC Průhon získala první místo povídkou Těžké rozhodnutí (2021)

V 2021 byla úspěšná povídka z literární soutěže s názvem Šťastná zpráva publikována v antologii O knihovnickou sovu.

Rozhovor v České televizi

Česká televize
Rozhovor na planetě YÓ

Rozhovor na Klub knihomolů

Co podle Vás dělá dětskou knížku dobrou dětskou knížkou?

Dobrá dětská knížka by hlavně měla dětského čtenáře přitáhnout. Na prvním místě nesmí stát komerce podle různých aktuálně populárních měřítek či snaha se za každou cenu zalíbit. Nejen obsah, ale i vzhled dělá knížku knížkou. Není-li sebelepší text podbarvený kvalitními ilustracemi, jako by kniha ztratila polovinu své duše. Děti totiž potřebují obrázky: text je pak živější, stránky rychleji utíkají a ony nejednou vezmou papír a pastelky a zkusí si podobný namalovat samy.

Co do obsahu by dětská knížka měla mít vtip, dynamický příběh (není potřeba jednotná linie) a měla by být dětem srozumitelná, aby se mohly s hrdiny identifikovat.

Rozhovor na blogu Anny Burdové

Kde se v tobě bere to nadšení pro psaní?

Všude kolem sebe vidím příběhy. V náznacích se ke mně přikradou v rámci zaslechnutého rozhovoru. Třeba v autobuse. Nebo pohledem do prostoru, do krajiny. Je to střípek něčeho zvláštního a lákavého, který jako by se protahoval z nějakého jiného nepoznaného světa. Skládám ty drobné střípky a nechávám si k tomu našeptávat vnitřním hlasem, jak by mohl příběh pokračovat. Je to taková harmonická souhra, která mně nutí to vše dát na papír, abych se k tomu mohla kdykoliv znovu vrátit. Strašně moc mě to baví. Čím víc toho napíšu a má to pozitivní zpětnou vazbu, tím víc se mi hrne nápadů a chutě psát dál. Je to úžasný pocit, když mohu být součástí příběhu, a přitom mé fyzické tělo zůstává stále na svém místě. Podobný pocit, jaký jistě zažívají čtenáři při čtení knih. Já si takhle hodně užívám: nechávám volný průběh své fantazii, protože chci a nikdo mi to nezakazuje. Cítím se být tak absolutně svobodná.

K Tajemství dědečkova deníku

Na malé čtenáře čeká na necelých 200 stranách krásný příběh plný dobrodružství, ve kterém si děti užijí nějaké to napětí, ale také se dozvědí pár zajímavých věcí o přírodě. Celou knihu doprovází kouzelné ilustrace Evy Chupíkové, které podtrhují celý příběh a přesto nechávají volný prostor pro bujnou dětskou fantasii. K samotnému napsání této knihy autorku inspirovalo prostředí, které dobře znala ze svého dětství, a to co sama měla ráda a co ještě dnes svým dětem vypráví.

schefikuvblog
dětské knížky Martiny Boučkové

Rozhovor na Kavárna nakladatelství Host

Martina Boučková: „Doufám, že kniha v dětech probudí zvědavost“
„Inspirovalo mě prostředí, které jsem dobře znala, a kombinace toho, co jsem měla jako dítě ráda a co ještě dnes svým dětem vyprávím,“ popisuje autorka knihy Tajemství dědečkova deníku Martina Boučková. V rozhovoru navíc prozradila, kdo jí pomáhal knihu vymýšlet, co jako dítě ráda četla a jak ji ovlivnil starý prastrýcův deník, z něhož jí předčítala babička.

Celý rozhovor zde

Rozhovor pro Mám talent

AB: „Ty už máš i nějakou zpětnou vazbu od čtenářů?“

MB: „Ano. A tato první reakce mě skutečně vzala u srdce. Čtenářka doslova zhltla knížku za jeden den. Napsala mi, že se nemohla odtrhnout, protože byla velmi napínavé. To mě velmi překvapilo a upřímně moc potěšilo.“

AB: „Proč překvapilo? Nesnažila ses snad, aby knížka byla napínavá?“

MB: (smích) „Děj hlavně není vůbec předvídatelný, v tom nejspíš to napětí. A ani nemůže být, protože když píšu, silně se vžiju do hlavního hrdiny. Nechci, aby to znělo jako nějaké klišé, ale nakonec to má asi každý, nebo možná téměř každý, kdo se věnuje psaní. Jako by se v tu chvíli nacházel v jiném těle, v jiné mysli; když jsem pomyslně v těle malého školáka, tak svět je najednou větší, stromy jsou vyšší, všude čeká dobrodružství. Děti vnímají prostředí jinak než dospělý člověk. 

Rozhovor: Vaseliteratura.cz

Tři otázky na tělo: Dají se psát vážná témata i zábavnou formou?

Některé situace jsou v knížce opravdu hodně komické. Kde jste hledala inspiraci, např. příběh se zámkem na kolo s číselným kódem? Níže si můžeme přečíst právě tuto ukázku.

Nejvíc u svých dětí. Podobný příběh se zámkem se u nás doma odehrál. Nebylo to sice tak dramatické: syn se do něho také zamknul a nešel mu sundat, ale nakonec jsme na ten kód po mnoha pokusech přišli. V knížce jsem dala průchod fantazii. Co kdyby to nebylo tak snadné? A co kdyby to byla hned skupinka ztřeštěných správných bratrů?
Mnoho situací vychází ze skutečných událostí. Cesta časoprostorovým tunelem. Právě ten je pár set metrů od našeho domu! Nebo kůň „zaparkovaný“ u rodinného domku v městě, kde jsou jinak činžovní domy? Ano! Bylo to tenkrát velmi zvláštní kouzelné překvapení. Procházeli jsme se mezi garážemi za sídlištěm. Za nimi pak bylo pár nových domků, vylouplých v prostoru, jako by tam ani nepatřily. A na zahradě stál přivázaný kůň. Naprosto kouzelné pro městské děti!

malý čtenář knížky Já a Anastázie

Spisovatelka  Martina Boučková: Nejlíp se mi píše v rušném prostředí

Martino, zmínila jsem tvou bohatou fantazii a tvůrčího ducha. Protože už se známe hodně let a občas si přes Messenger vyměňujeme spisovatelské starosti a radosti, vím, že pořád něco píšeš. Můžeš prozradit, kolik děl máš aktuálně v šuplíku a kolik dalších máš rozepsaných?

Tak to je hodně zajímavá otázka, protože já ani přesně nevím. Mnohdy totiž napíšu nějakou kratší knížku nebo delší pohádku či příběh jen tak pro kamarády, pro jejich děti a pro své děti. Momentálně čekám na vyjádření ke třem rukopisům, které jsem před krátkou dobou zaslala do různých nakladatelství podle toho, jak bych tematicky předpokládala, že by pro ně mohla být zajímavá. Rozepsaný mám druhý díl Já a Anastázie, pracovně s podtitulem „Morče Hugo“, ale to se může změnit. A jednu rodinnou vtipnou a lehce ironickou novelu, velmi dobře by se vyjímala v nakladatelství Motto; až ji dokončím, ráda bych jim ji poslala k posouzení.

Psaní je moje droga. Celkově kolik toho mám napsaného a rozepsaného, by bylo vskutku velmi zajímavé spočítat. Jako každý si někdy uděláme velký domácí úklid, jednou za čas, nespolehlivě třeba po letech, si tak dělám úklid v počítači. A protože za ty roky už jsem vyměnila několik „strojů“, tak se texty nacházejí ve složkách záloh a různých záloh. A já je otvírám a začítám se a vzpomínám… A nikdy to nemám šanci dokončit. Tolik času opravdu nemám. Ale něco mi to přesto dá. S těmi příběhy se vracím v čase. I když jsou o něčem jiném, napsala jsem je třeba v roce 2011, 2007, … a vybavím si přitom, že jsem ještě bydlela tam a tam, a děti byly takhle velké a další souvislosti, které k danému časovému období patří.

Kde se v tobě bere to nadšení pro psaní?

Všude kolem sebe vidím příběhy. V náznacích se ke mně přikradou v rámci zaslechnutého rozhovoru. Třeba v autobuse. Nebo pohledem do prostoru, do krajiny. Je to střípek něčeho zvláštního a lákavého, který jako by se protahoval z nějakého jiného nepoznaného světa. Skládám ty drobné střípky a nechávám si k tomu našeptávat vnitřním hlasem, jak by mohl příběh pokračovat.

Všude kolem sebe vidím příběhy. V náznacích se ke mně přikradou v rámci zaslechnutého rozhovoru. Třeba v autobuse. Nebo pohledem do prostoru, do krajiny. Je to střípek něčeho zvláštního a lákavého, který jako by se protahoval z nějakého jiného nepoznaného světa. Skládám ty drobné střípky a nechávám si k tomu našeptávat vnitřním hlasem, jak by mohl příběh pokračovat. Je to taková harmonická souhra, která mně nutí to vše dát na papír, abych se k tomu mohla kdykoliv znovu vrátit. Strašně moc mě to baví. Čím víc toho napíšu a má to pozitivní zpětnou vazbu, tím víc se mi hrne nápadů a chutě psát dál. Je to úžasný pocit, když mohu být součástí příběhu, a přitom mé fyzické tělo zůstává stále na svém místě. Podobný pocit, jaký jistě zažívají čtenáři při čtení knih. Já si takhle hodně užívám: nechávám volný průběh své fantazii, protože chci a nikdo mi to nezakazuje. Cítím se být tak absolutně svobodná.

.

Recenze na e-shopu Megaknihy

recenze na e-shopu Megaknihy

Reference v přílohách níže:

První místo v literární soutěž KC Pruhon

„Výběr těch nejlepších povídek byl opravdu náročný, sešlo se velké množství skvělých příběhů. Vaše povídka se nám velice líbila, a proto bych Vám alespoň touto formou velice ráda pogratulovala k umístění v Literární soutěži na 1. místě…,“ Ing. Hana Roithová, Marketing a PR, Kulturní centrum Průhon.

2020

3. místo v literární soutěži v Bratislavě, Poviedka Istroconu

Image Alt
Image Alt

2. místo v ceně Havran s povídkou Podezřelých víc než dost

Image Alt
Image Alt

Třetí místo v literární soutěži Česká lupa

3. místo Martina Boučková, Česká lupa
Reference - soutěž Česká lupa

První místo v literární soutěži Pište dějiny

První místo v literární soutěži Pište dějiny

2020 – Zvítězily obě povídky v soutěži O první brk s nakladatelstvím Brk:  1) Jen tak být, 2) Vánoční překvapení. Vydané v Adventním kalendáři povídek pro zimní večery

Image Alt

Ukázka z Vánoční překvapení:

Všimli jste si někdy, jak je šero docela jiné než světlo nebo tma? Ve skutečnosti se skládá z miliardy zaprášených mikropavučinek, které volně proplouvají prostorem, usazují se v našich obývácích a ložnicích. Čím víc jich je a mají k sobě blíže, když nemohou volně plout po prostoru, začnou se vzájemně propojovat, a tak se zrodí tma. Dřív jsem ji milovala. V létě jsem sedávala na zahradě jen tak, v zimě zachumlaná v kabátu, a vzhlížela k nebi, které bylo plné třpytivých hvězd. Jak jsem zestárla, oči mi zeslábly. Ztrácím se v šeru a na hvězdy už jen věřím. Mám je uložené ve vzpomínkách, že tam jsou, tam daleko jako rozsypané drahokamy.

Na Štědrý den na ně většinou čekám marně. Jen jednou sněžilo, párkrát bylo nebe jasné, mnohokrát však pršelo. Ale to mi radost nepokazí, když zapaluji svíčky na vyřezávaném dřevěném svícnu. Tenhle není kupovaný, je jedinečný. Vyrobil ho Vašek. Kdysi dávno. Už je to spousta let. Svícen mi zůstal, jen Vašek už tu není.

Recenze na Databáze knih

Image Alt

2020 – v soutěži Ceny Havran se povídka Krvavá mince tradiční medicíny umístila ve sborníku Nejlepší detektivní povídky roku

Image Alt
Reference Nejlepší detektivní povídky rokuk
Reference

.

.

.

.

.

.

.

.

.

SCIO Svět gramotnosti doporučuje Tajemství dědečkova deníku

Reference - Scio
Image Alt

RECENZE NA VASELITERATURA.CZ

Image Alt

Tajemství dědečkova deníku je humorný příběh o malém chlapci jménem Karlík, který s rodiči bydlí v Praze, ale na letní prázdniny jede k babičce do Přelouče. Během jednoho týdne zde zažije více dobrodružství a legrace, než za celý rok v Praze.

Když přijede do Přelouče, vypadá to na docela nudné prázdniny u babičky na vesnici (děj se neodehrává jen přímo v Přelouči, ale také v okolních vesnicích). Ale najednou se všechno změní.

Karlík pozná nové kamarádky, se kterými si užije spoustu legrace a hlavně se s nimi vydá po stopách Karlíkova dědečka, který byl námořníkem a podle Karlíka také vodníkem (dědeček se totiž jmenoval Vodněnský, a protože byl námořník a měl takové jméno, je přece jasné, že byl vodníkem). V pátrání jim pomáhá dědečkův deník, který obsahuje možná reálné, ale možná smyšlené příběhy. Během čtení deníku děti usnou a ve snu se dostanou na dědečkovu loď a zažívají s ním různá dobrodružství.

Pokračování zde

Recenze Tajemství dědečkova deníku v Domácí čajovně

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Tajemství-dědečkova-deníku-Eva-Chupíková.png.

Tajemství dědečkova deníku je jedna z mála knih, která vypráví příběh očima dítěte. Asi nejsilnější pro mne byl právě tento vjem. Když bych jí četla úplně dospělýma očima, nezaujala by mne. Ale děti z ní budou nadšené, protože autorka naprosto úžasným způsobem dokázala napsat text právě tak, jak by ho napsal malý Karlík, který v okolí Přelouče a vesničky Semína, zažil opravdu fantastické dobrodružství.​

Více než 180 stran příběhu, který ze začátku působí možná trochu divoce. Nezačíná úplně nejlíp. Karlík měl strávit prázdniny u své babičky, které se říká „Vodněnka“ a má vlasy jako cukrovou vatu. Jenže babičky si zkraje moc neužijeme, protože jí srazí auto a Karlík tráví začátek pobytu… no, prostě bez ní. Byla by škoda prozrazovat, protože právě způsob, jakým se Karlík sám o sebe postaral, bezstarostnost (z hlediska dospělého) a starost (z hlediska dětí) o zraněnou babičku je tím, co mne poprvé přivedlo na myšlenku, že tato kniha bude vlastně úplně geniální.
 
Děsivá záležitost s babičkou vypadá úplně jinak viděna naivníma očima dítěte a to je zcela přirozené pro děti – a velmi zajímavé a poučné pro dospělé. Jak zjednodušené a svým způsobem úlevné mají děti přemýšlení. A rázem se v tu chvíli vsáknete do kůže vzdorovitého Karlíka a ještě lehčeji vplujete do jeho vlastního dobrodružství.​

recenze na Tajemství megaknihy

2020 – jsem se probojovala do druhého kola literární soutěže Knihy Dobrovský

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Martina-Boučková-Dobrovský.png.

Recenze Já a Anastázie, Sedmikrásky pro dědečka

Několik krásně spletených dějových linií nenechá čtenáře se nudit. Někdy jste informacemi až pohlceni a jen mi je trošku líto, že příběh nedostal pořádně tlustou knihu – kolik zvláštních všedních dnů bych mohla s hlavní hrdinkou prožít. Nechtělo se mi s ní loučit, protože byla…. Něčím jedinečná. A není to jen ta mentální upovídanost.

Je v ní spousta dětské naděje, víry v to, že osud je tu pro nás.

Víry, kterou obyčejně po čase ztrácíme, a proto je dobré si ji připomenout.

I v takovémto, dětském, dívčím a lehce potrhlém příběhu. A i kdyby to dětem rozzářilo očka a dospělým jen připomnělo, že mají více vnímat krásu počasí kolem sebe – tak to je přesně to, co takovéto něžné knížky mají dělat!

Více zde.

Image Alt
ilustrace Daniela Skalová

Stránky ke knížkám:

Obálka knížky Já a Anastázie
obálka knížka Tajemství dědečkova deníku. Karlíkova stránka
error: Content is protected !!