Tajemství dědečkova deníku, Host, 2014

Karlíkova stránka

O tom, jak jsem zakotvil u babičky Vodněnky

Knížka pro všechny dobrodruhy TAJEMSTVÍ DĚDEČKOVA DENÍKU – oblíbená nejen u dětských čtenářů.

Image Alt

Ukázka: MŮJ TÁTA JE PAN PROFESOR KLÍDEK S RUČENÍM OMEZENÝM

pan profesr Klídek s ručením omezeným

Babička mě přivítala s otevřenou náručí. Jenže já jsem musel pořád koukat na ty její vlasy. Dostal jsem z toho chuť na pouť, houpačky a kolotoč a pochopitelně na cukrovou vatu. Poté co mě babička umačkala ve svém širokém objetí, začala mou mamku líbat na obě tváře.
„Nemáte, děti, rozum. Copak nevíte, co se teď děje v Řecku?“ úpěla babička. Děsně mi rve uši, když slyším, jak mé mamce a taťkovi říká „děti“.
„Ale mami, v těchhle turistických lokalitách se nedemonstruje,“ řekla moje mamka.
No, jen aby. V televizi ukazovali hořící auta a davy lidí a policajty…“
„Klid, maminko,“ řekl taťka. „Všechno bude v naprostým pořádku. Co by se mohlo stát?“ A řekl to tak, jako by babičku hypnotizoval. Jako to dělal ten kouzelník v cirkuse, co před prázdninami přijel k nám na sídliště. Ten se taky dlouho díval lidem do očí jako táta babičce, jenže měl vedle sebe ještě ženskou v plavkách, které se kolem krku a pasu motal strašně dlouhý had. Ale jí to nevadilo, ba naopak. Ještě se u toho usmívala a tančila. (POKRAČOVÁNÍ)

SCIO SVĚT GRAMOTNOST DOPORUČUJE TAJEMSTVÍ DĚDEČKOVA DENÍKU

Scio doporučuje Tajemství dědečkova deníku

O TOM, JAK PANÍ LÁZNIČKOVÁ ROZPŮLILA STŮL

Karlík se vydal za svou babičkou Vodněnkou o letních prázdninách z Prahy do Přelouče

Naši se mají. Zatímco oni si odletěli na Kefalonii, já jsem musel zakotvit u babičky Vodněnky v Přelouči. Moje babička, které na hlavě roste cukrová vata, se jmenuje Albína Vodněnská. Tak se totiž jmenovala i moje mamka za svobodna. Teda ne Albína, ale Eva. Vodněnská.

za babičkou Vodněnkou z Prahy do Přelouče
Po silnici z Prahy až do Přelouče za babičkou Vodněnnkou
Image Alt
ilustrace Eva Chupíková

Karlík si v divočině odpočinul u památného dubu. Není jediným v okolí, ale rozhodně byste ho nepřehlédli.

Brzy jsem si našel jedno úžasné místečko. Na jakési rozlehlé louce stál obrovský dub. Chtěl jsem si ho vyfotit na mobil, ale musel jsem udělat dozadu aspoň milion kroků, aby se mi vešel na displej. Nic takového jsem předtím neviděl! Kmen měl široký jako celý dům. Vysoký byl jako panelák. A ta koruna! V té bych si mohl udělat hned několik dětských pokojíků, obývací pokoj a salon se střelnými zbraněmi a loveckými trofejemi. Napadlo mě, že tohle určitě musí být největší strom na světě.
Divím se, že jsme se o něm ještě neučili ve škole. Ale je docela možné, že to budeme probírat později, třeba ve čtvrté nebo až v deváté třídě. Takhle aspoň budu vědět něco navíc a paní učitelka mě určitě pochválí.

památný dub
památný dub v zimě

Kousek od sebe rostou hned dva obrovské duby. Jeden dosahuje výšky 18 metrů a v obvodu kmene má 350 centimetrů, druhý měří 20 metrů a v obvodu kmene byste naměřili 440 centimetrů. Kolik lidí, děti v řadě by muselo stát a držet se za ruce, aby takový kmen mohli obejmout?

error: Content is protected !!