Psaní příběhů mě upřímně baví

Martina Boučková

Vklouznu do nich, ani nevím jak. Sedím u počítače, ťukám do klávesnice a potutelně se směji. Pravděpodobně došlo k něčemu humornému. Nebo že by byl k tomu jiný důvod? Možná jsem to, jako autorka literárně utržená ze řetězu jedné ze svých postav v danou chvíli pěkně slovně natřela? Inu, může se stát. Nakonec si to třeba ta postava zasloužila? 🙂

„Tak dlouho se mi motal pod prsty, až zakopnul o odstavec a propadl se do propasti, ze které ho nevytáhnou ani dlouhá souvětí. Stáhla se mu kolem krku tlustá dějová smyčka … A pokud bude mít štěstí, možná mu někdo pomůže svým vstupem s nenadálým zvratem … Stát se totiž může cokoliv.“

Moje samostatně publikované knihy

Martina Boučková, knihy

Dále můžete mé texty nalézt v různých antologiích, sbornících a na webu.

Fotogalerie

Martina Boučková, Deník zoufalé třicítky
Martina Boučková, Tajemství dědečkova deníku
Martina Boučková, Já a Anastázie, Sedmikrásky pro dědečka

Inu, podle všeho bych to měla být tedy já, autorka, která vstupuje do příběhu a stává se jeho součástí. Třeba jako blízká divačka, jež nahlíží do všech komnat a myslí postav, naslouchá jejich rozhovorům, vnímá jejich smích a pláč. A kolikrát jim chce pomoci. Nebo nějakému vykukovi škodolibě hodit pár klacků pod nohy. Ale také se mohu sama stát postavou v propletenci děje. Jednou, vícero, i když třeba jen na chvíli.

Nakonec třeba víc záleží na nich samotných, než si myslím. Někdy se nestačím divit, do kterých zákoutí příběhu mne zavedou. Co mají za lubem! Kam to vše dospěje? Že by si postavy nakonec žily vlastním životem a jen mi dovolily, abych o nich podala svědectví? A přitom si celou dobu bláhově myslela, že jsem to já, kdo třese jejich osudy?

Kruci, to by byl dobrý příběh! Napsat knížku o tom, jak si autor myslí, že sám tahá za nitky svých postav, zatímco ony mění jeho. Asi to bych to měla udělat.

Nicméně, ve výsledku jde hlavně o to, abyste se dobře bavili. Tak si to, prosím, užijte.


Příběhy

Knížku o opravdovém holčičím přátelství může číst kdokoliv – Já a Anastázie, Sedmikrásky pro dědečka

Martina Boučková, Já a Anastázie, Fragmet

…Vzpomínky jsou důležité. Na nich se dá stavět. Děda je nazýval stavebním kamenem života. A taky je přirovnával k pavoučí síti. Vždycky to vysvětloval tak hezky. Já to nebudu umět podat úplně přesně, ale bylo to asi takhle: Se životem je to stejné jako s pavoučí sítí. Pavouci splétají nitku po nitce, z jednoho konce větve na druhý, dokud z toho nevznikne celé to jejich umělecké dílo. Podobně naše prožitky se skládají jeden za druhým. Při pohledu zpátky se změní ve vzpomínky. A celá upletená síť pak vytváří náš celý život. Jeden velký příběh. (…)


Dva tygři tankují super rodeo

Martina Boučková a dva tygři

Právě se připravuje, je doslova v plenkách:

Nastěhovali se k nám dva tygři. Pravda, pokud jsou tu mezi vámi zoologové nebo alespoň tací, kteří prošli vzděláním mateřské a základní školy, nejspíš zprvu právoplatně zapochybují o mém zdravém rozumu. Pruhy ještě nedělají tygra. Ovšemže, co by na to potom zebra, že.

Rovněž pokud tygr patří do čeledi kočkovitých, neznamená to, že každá kočka musí nutně být také tygr. Inu, bez obav, vím, co se nám usadilo v našem malém dvoupokojáku. (…)

Dětské dobrodruhy baví TAJEMSTVÍ DĚDEČKOVA DENÍKU

Martina Boučková, Tajemství dědečkova deníku, knížka pro malé dobrodruhy

…Naši se mají. Zatímco oni si odletěli na Kefalonii, já jsem musel zakotvit u babičky Vodněnky v Přelouči. Moje babička, které na hlavě roste cukrová vata, se jmenuje Albína Vodněnská. Tak se totiž jmenovala i moje mamka za svobodna. (…)


A pro ty, kteří se umí zasmát sami sobě je tu DENÍK ZOUFALÉ TŘICÍTKY s podtitulem PLETLA SVETR PRO TUČŇÁKA

Deník zoufalé třicítky, Martina Boučková

…Ale ani Luděk nebyl o moc lepší. Tomu jsem z časových důvodů vlastně ani nestihla podlehnout. A to jsem měla namále. Neseděl sice u počítače ani neutrácel peníze za kamarády, ba naopak ‒ dokonce mě vzal i ven! Nekecám! Byly to nádherné tři týdny do doby, než jsme ruku v ruce procházeli Fáblovkou a on pak náhle zastavil u prokopnutých skleněných dveří polepených pomačkaným kartonem a s přeškrtnutým nápisem Nonstop, na kterém byla tlustou lihovkou opravena otvírací doba.

Nejprve, že by si potřeboval odskočit. Později proběhl už jen velmi krátký rozhovor. Pamatuji si to přesně. Jako by to bylo včera. Tolik vášnivé, až erotické pozornosti, co obratem věnoval všem těm blikajícím světýlkům, mně za celý ten krátký vztah nedopřál ani jednou. Možná jsem se měla omotat řetězem vánočních světýlek zapojených do zásuvky a pak by se nejspíš mamka těch vnoučat dočkala. (…)


Příspěvky

Penzion pro zoufalce – ukázka z knihy Past na sňatkového podvodníka

Vašek zaplatil hotově. Nechal i vysoké dýško, na což nebyl číšník Matěj zvyklý, a proto chvíli rozpačitě váhal, zdali to není nějaký chyták. Sledoval bankovku na talířku a nakonec po ní prudce chňapl, jako by byla na provázku. Hned za skleněnými dveřmi si ji s Matějem starším, jeho otcem, proti světlu ...

Soutěž o humorné knížky pro ženy. Smějte se spolu s námi

Byli jsme tu asi měsíc, když jsem si ve svém bio záchvatu kvůli tomu, že se mi můj mozek přiotrávil čerstvým vzduchem, vedle zahrádkářského maniakálního ataku pořídila také zvěřinec. K několika slepicím přibyl jeden páreček do králíkárny. Teď máme devět plných kotců. Kdo by to zabíjel! Dále štěně, které jsme vypiplali ...

Podezřelých víc než dost – 2. místo ceny Havran 2021

Mezery ticha rušily údery do oken. Studené kapky rozostřovaly obraz. Jen chvíli bezděčně hleděl do prázdna odpolední ulice, než se znovu otočil směrem do středu pokoje. Muž svlečený do půli těla ležel břichem na koberci. Ústa dokořán, jako by chtěl křičet. Vytřeštěné oči. Ruce i nohy pokroucené, nejspíš měl v ...

Půl roku samoty – příběh z mrazivé zimy kdesi v horách

Už dávno ten třeskutý mráz přestal vnímat. Tlustý kabát, beranice do čela, silné mozolnaté prsty v kožených rukavicích. Její šálu měl omotanou až k nosu. Nechal si ji, aniž by to věděla. Jen chvíli ji hledala, než to vzdala. Když člověk pálí mosty, nebývá moc trpělivý. Přes záda měl přehozený tlustý ...

LOVID – 18. kapitola, z e-knihy pro YA, zdarma

Co to zkouší? Ona je šílená! Posunula jsem na další fotku. V šoku jsem se málem udusila vlastními slinami. Byla jsem to já. Tehdy, jak jsem měla ty obří holinky. Jak to? Takže madam stála někde poblíž a fotila si nás? Vypadala jsem jako strašák. Vlasy mi čouhaly z pod čepice jako ...

LOVID – 19. kapitola, z e-knihy pro YA, zdarma

Vyvolala ve mně pocit viny a nezodpovědnosti. Má pravdu. Jsem naštvaná na Nicky a kvůli tomu by to měla odskákat celá rodina? Navíc to tady všem svědčí a mně se tu taky líbilo, hlavně kvůli Filipovi, a neměla bych se hned vzdávat. Taková přece nejsem! Takže spíš se konečně vzpamatuju ...

LOVID – 20. kapitola, z e-knihy pro YA, zdarma

Komentářů pod videem a fotkou přibývalo, až jsem je nestačila číst. Ale ani jsem je číst nechtěla! Vždyť co věta, co zkratka, co nenávistný gif, tím víc jsem se cítila příšerněji, absolutně k ničemu, prázdná a nejhorší na celém světě. Už jsem ztrácela i pevnou půdu pod nohama, že jsem opravdu ...

LOVID – 21. kapitola, z e-knihy pro YA, zdarma

Mamku popadl gruntovací amok a potřebovala k tomu ještě nějakou další ženskou, protože evidentně uklízení je jen ženská práce a chlapi nemají pro to buňky. Stačí se podívat na bráchův stůl, pokoj nebo skříň. Asi na tom něco bude. Jenže mamku popadl úplně extra crazy amok. My jsme i vyndávaly věci ...

Přeji příjemné čtení a dobrou zábavu. Martina Boučková

error: Content is protected !!