Martina Boučková, spisovatelka

Martina Boučková u monitoru

Psaní příběhů je něco, co mě upřímně baví. Člověk do nich vklouzne, ani neví jak. Sedí u počítače, ťuká do klávesnice a potutelně se směje. Pravděpodobně došlo k něčemu humornému. Nebo že byl k tomu jiný důvod? Možná to autor literárně utržený ze řetězu jedné ze svých postav v danou chvíli pěkně slovně natřel? Inu, může se stát. Nakonec třeba si to ta postava zasloužila? 🙂

„Tak dlouho se mi motal pod prsty, až zakopnul o odstavec a propadl se do propasti, ze které ho nevytáhnou ani dlouhá souvětí. Stáhla se mu kolem krku tlustá dějová smyčka … A pokud bude mít štěstí, možná mu někdo pomůže svým vstupem s nenadálým zvratem … Stát se totiž může cokoliv.“

Fakticky by se tedy dalo říci, že je to jen na mně. Nebo ne?

Nakonec jsem to já, autorka, která takto vstupuje do příběhu a stává se jeho součástí. Třeba jako blízká divačka, jež nahlíží do všech komnat a myslí postav, naslouchá jejich rozhovorům, vnímá jejich smích a pláč. A kolikrát jim chce pomoci. Nebo nějakému vykukovi škodolibě hodit pár klacků pod nohy. Ale také se mohu stát postavou v propletenci děje. Jednou, vícero, i když třeba jen na chvíli.

Dobré maskování

Možná ale také záleží na nich samotných, jakou ve skutečnosti mají nade mnou moc. Někdy se ani nestačím divit, do kterých zákoutí příběhu mne zavedou. Co mají za lubem! Kam to vše dospěje? Jako by to tedy nebylo celé jen na mně? Že by si postavy nakonec žily vlastním životem a jen mi dovolily, abych o nich psala? A přitom si celou dobu bláhově myslela, že jsem to já, kdo třese jejich osudy?

Kruci, to by byl dobrý příběh! Napsat knížku o tom, jak si autor myslí, že sám tahá za nitky svých postav, zatímco ony mění jeho. Asi to udělám.

Nicméně, ať tahá za nitky kdokoliv, ve výsledku jde o jedno: Abyste se dobře bavili.


Knížku o opravdovém holčičím přátelství může číst kdokoliv – Já a Anastázie, Sedmikrásky pro dědečka

Image Alt

…Vzpomínky jsou důležité. Na nich se dá stavět. Děda je nazýval stavebním kamenem života. A taky je přirovnával k pavoučí síti. Vždycky to vysvětloval tak hezky. Já to nebudu umět podat úplně přesně, ale bylo to asi takhle: Se životem je to stejné jako s pavoučí sítí. Pavouci splétají nitku po nitce, z jednoho konce větve na druhý, dokud z toho nevznikne celé to jejich umělecké dílo. Podobně naše prožitky se skládají jeden za druhým. Při pohledu zpátky se změní ve vzpomínky. A celá upletená síť pak vytváří náš celý život. Jeden velký příběh. (…)


Dva tygři tankují super rodeo

Image Alt

Právě se připravuje, je doslova v plenkách:

Nastěhovali se k nám dva tygři. Pravda, pokud jsou tu mezi vámi zoologové nebo alespoň tací, kteří prošli vzděláním mateřské a základní školy, nejspíš zprvu právoplatně zapochybují o mém zdravém rozumu. Pruhy ještě nedělají tygra. Ovšemže, co by na to potom zebra, že.

Rovněž pokud tygr patří do čeledi kočkovitých, neznamená to, že každá kočka musí nutně být také tygr. Inu, bez obav, vím, co se nám usadilo v našem malém dvoupokojáku. (…)

Dětské dobrodruhy baví TAJEMSTVÍ DĚDEČKOVA DENÍKU

Image Alt

…Naši se mají. Zatímco oni si odletěli na Kefalonii, já jsem musel zakotvit u babičky Vodněnky v Přelouči. Moje babička, které na hlavě roste cukrová vata, se jmenuje Albína Vodněnská. Tak se totiž jmenovala i moje mamka za svobodna. (…)


A pro ty, kteří se umí zasmát sami sobě je tu DENÍK ZOUFALÉ TŘICÍTKY s podtitulem PLETLA SVETR PRO TUČŇÁKA

Deník zoufalé třicítky, Martina Boučková

…Ale ani Luděk nebyl o moc lepší. Tomu jsem z časových důvodů vlastně ani nestihla podlehnout. A to jsem měla namále. Neseděl sice u počítače ani neutrácel peníze za kamarády, ba naopak ‒ dokonce mě vzal i ven! Nekecám! Byly to nádherné tři týdny do doby, než jsme ruku v ruce procházeli Fáblovkou a on pak náhle zastavil u prokopnutých skleněných dveří polepených pomačkaným kartonem a s přeškrtnutým nápisem Nonstop, na kterém byla tlustou lihovkou opravena otvírací doba.

Nejprve, že by si potřeboval odskočit. Později proběhl už jen velmi krátký rozhovor. Pamatuji si to přesně. Jako by to bylo včera. Tolik vášnivé, až erotické pozornosti, co obratem věnoval všem těm blikajícím světýlkům, mně za celý ten krátký vztah nedopřál ani jednou. Možná jsem se měla omotat řetězem vánočních světýlek zapojených do zásuvky a pak by se nejspíš mamka těch vnoučat dočkala. (…)


A co dalšího máme v meníčku?

Martina Boučková papoušek

Tajemství ztraceného města

Království loutek

Domov ztracených duší

Cesta do země malovaných plakátů

Adventní kalendář povídek na dlouhé zimní večery (Brk 2020)

Adventní kalendář povídek pro zimní nečas (Brk 2021)

Nejnovější příspěvky

pan profesr Klídek s ručením omezeným

Můj táta je pan profesor Klídek s ručením omezeným

Babička mě přivítala s otevřenou náručí. Jenže já jsem musel pořád koukat na ty její vlasy. Dostal jsem z toho chuť na pouť, houpačky a kolotoč a pochopitelně na cukrovou vatu. Poté co mě babička umačkala ve svém širokém objetí, začala mou mamku líbat na obě tváře „Nemáte, děti, rozum. Copak nevíte, ...
vrány se perou o jídlo

Tajemný bílý prášek

V práci jsem si o pauze jen já a Monika vyšly před barák. Květa má teď docela jiné starosti. Trochu závist. Ale tak jednou to snad taky klapne mně. Venku bylo luxusní počasí, jak jen jaro umí nabídnout! A my jsme přitom doposud musely trčet v kanclu! Děs! Kuřáci si každou chvilku u stromu s ...
nejprve měli strach, než si zvykli

Ostré drápy, silná tlapka, následuje rychlá facka

Když jsme si přivezli tygry domů, rozhodně z toho neměli takovou radost jako my. Člověka blaží příjemný pocit, protože kočky, psi a mnoho dalších domácích mazlíčků ho dokážou už na první pohled okouzlit svou osobností, často tím upřeným, zpočátku vyděšeným pohledem a na dotek hebkou srstí, které se ...
dva tygři na koberci

Dva tygři tankují super rodeo – Úvod

Nastěhovali se k nám dva tygři. Pravda, pokud jsou tu mezi vámi zoologové nebo alespoň tací, kteří prošli vzděláním mateřské a základní školy, nejspíš zprvu právoplatně zapochybují o mém zdravém rozumu. Pruhy ještě nedělají tygra. Ovšemže, co by na to potom zebra, že. Rovněž pokud tygr patří do ...
ve třídě je šikanovala holka

Do školy jsem musela běžet, abych to stihla dřív, než zazvoní.

Samozřejmě na mě Fintila házela kyselé obličeje a uvítala mě slovy: „Jdeš pozdě, máš průšvih.“ Ale nebylo zase tak pozdě. Stihla jsem ještě zaparkovat u lavice a vytáhnout si penál, pak teprve zazvonilo. Paní učitelka stejně přichází tak o tři minutky později, to už jsem měla všechno připravené, jen ...
Dostala jsem karafiáty

Trpké trapasy zoufalé třicítky: Váza

Ten, kdo nic nedělá, nic nezkazí. Zase další příklad, že kdybych seděla dál na židli, a neměla v úmyslu udělat něco správného v tom nejlepším slova smyslu, možná bych teď nebyla rudá až na... na tom místě, které se setkává právě s onou židlí. Na stole mám vázu. Ve váze je kytka. Jsou to karafiáty, ...
error: Content is protected !!