Psaní příběhů mě upřímně baví

Martina Boučková

Martina Boučková spisovatelka

Vklouznu do nich, ani nevím jak. Sedím u počítače, ťukám do klávesnice a potutelně se směji. Pravděpodobně došlo k něčemu humornému. Nebo že by byl k tomu jiný důvod? Možná jsem to, jako autorka literárně utržená ze řetězu jedné ze svých postav v danou chvíli pěkně slovně natřela? Inu, může se stát. Nakonec si to třeba ta postava zasloužila? 🙂

„Tak dlouho se mi motal pod prsty, až zakopnul o odstavec a propadl se do propasti, ze které ho nevytáhnou ani dlouhá souvětí. Stáhla se mu kolem krku tlustá dějová smyčka … A pokud bude mít štěstí, možná mu někdo pomůže svým vstupem s nenadálým zvratem … Stát se totiž může cokoliv.“

Moje samostatně publikované knihy

Martina Boučková, publikované knihy

Dále můžete mé texty nalézt v různých antologiích, sbornících a na webu.

Fotogalerie

Martina Boučková, Deník zoufalé třicítky
Martina Boučková, Tajemství dědečkova deníku
Martina Boučková, Já a Anastázie, Sedmikrásky pro dědečka

Inu, podle všeho bych to měla být tedy já, autorka, která vstupuje do příběhu a stává se jeho součástí. Třeba jako blízká divačka, jež nahlíží do všech komnat a myslí postav, naslouchá jejich rozhovorům, vnímá jejich smích a pláč. A kolikrát jim chce pomoci. Nebo nějakému vykukovi škodolibě hodit pár klacků pod nohy. Ale také se mohu sama stát postavou v propletenci děje. Jednou, vícero, i když třeba jen na chvíli.

Nakonec třeba víc záleží na nich samotných, než si myslím. Někdy se nestačím divit, do kterých zákoutí příběhu mne zavedou. Co mají za lubem! Kam to vše dospěje? Že by si postavy nakonec žily vlastním životem a jen mi dovolily, abych o nich podala svědectví? A přitom si celou dobu bláhově myslela, že jsem to já, kdo třese jejich osudy?

Kruci, to by byl dobrý příběh! Napsat knížku o tom, jak si autor myslí, že sám tahá za nitky svých postav, zatímco ony mění jeho. Asi to bych to měla udělat.

Nicméně, ve výsledku jde hlavně o to, abyste se dobře bavili. Tak si to, prosím, užijte.


Příběhy

Knížku o opravdovém holčičím přátelství může číst kdokoliv – Já a Anastázie, Sedmikrásky pro dědečka

Martina Boučková, Já a Anastázie, Fragmet

…Vzpomínky jsou důležité. Na nich se dá stavět. Děda je nazýval stavebním kamenem života. A taky je přirovnával k pavoučí síti. Vždycky to vysvětloval tak hezky. Já to nebudu umět podat úplně přesně, ale bylo to asi takhle: Se životem je to stejné jako s pavoučí sítí. Pavouci splétají nitku po nitce, z jednoho konce větve na druhý, dokud z toho nevznikne celé to jejich umělecké dílo. Podobně naše prožitky se skládají jeden za druhým. Při pohledu zpátky se změní ve vzpomínky. A celá upletená síť pak vytváří náš celý život. Jeden velký příběh. (…)


Dva tygři tankují super rodeo

Martina Boučková a dva tygři

Právě se připravuje, je doslova v plenkách:

Nastěhovali se k nám dva tygři. Pravda, pokud jsou tu mezi vámi zoologové nebo alespoň tací, kteří prošli vzděláním mateřské a základní školy, nejspíš zprvu právoplatně zapochybují o mém zdravém rozumu. Pruhy ještě nedělají tygra. Ovšemže, co by na to potom zebra, že.

Rovněž pokud tygr patří do čeledi kočkovitých, neznamená to, že každá kočka musí nutně být také tygr. Inu, bez obav, vím, co se nám usadilo v našem malém dvoupokojáku. (…)

Dětské dobrodruhy baví TAJEMSTVÍ DĚDEČKOVA DENÍKU

Martina Boučková, Tajemství dědečkova deníku, knížka pro malé dobrodruhy

…Naši se mají. Zatímco oni si odletěli na Kefalonii, já jsem musel zakotvit u babičky Vodněnky v Přelouči. Moje babička, které na hlavě roste cukrová vata, se jmenuje Albína Vodněnská. Tak se totiž jmenovala i moje mamka za svobodna. (…)


A pro ty, kteří se umí zasmát sami sobě je tu DENÍK ZOUFALÉ TŘICÍTKY s podtitulem PLETLA SVETR PRO TUČŇÁKA

Deník zoufalé třicítky, Martina Boučková

…Ale ani Luděk nebyl o moc lepší. Tomu jsem z časových důvodů vlastně ani nestihla podlehnout. A to jsem měla namále. Neseděl sice u počítače ani neutrácel peníze za kamarády, ba naopak ‒ dokonce mě vzal i ven! Nekecám! Byly to nádherné tři týdny do doby, než jsme ruku v ruce procházeli Fáblovkou a on pak náhle zastavil u prokopnutých skleněných dveří polepených pomačkaným kartonem a s přeškrtnutým nápisem Nonstop, na kterém byla tlustou lihovkou opravena otvírací doba.

Nejprve, že by si potřeboval odskočit. Později proběhl už jen velmi krátký rozhovor. Pamatuji si to přesně. Jako by to bylo včera. Tolik vášnivé, až erotické pozornosti, co obratem věnoval všem těm blikajícím světýlkům, mně za celý ten krátký vztah nedopřál ani jednou. Možná jsem se měla omotat řetězem vánočních světýlek zapojených do zásuvky a pak by se nejspíš mamka těch vnoučat dočkala. (…)


Příspěvky

Obrázky ze Sedmikrásky: říkanky, ukázky pro radost z knížky

Sedmikráska má velmi tenký, a ne příliš dlouhý stonek. Nedá se jen tak svázat. Nechce to. Ale když jsem jich měla už hodně, přiložila jsem kolem nich jakési listí z trávníku a sepnula tou gumičkou. Vypadalo to nádherně. Najednou mi už nebylo tak strašně zle. Měla jsem prostě pocit, že ...

Co zase provedli mí bratránci?

Ráno mě do školy vždycky budí mamka. Áda ještě spí v její ložnici a ona po špičkách přichází do mé laboratoře, hladí mě po vlasech a políbí na čelo. Strašně moc se mi to líbí, a tak předstírám, že stále spím, jen abych si to příjemné buzení doušek po doušku ...

Správná dáma by…

Člověk by měl za každých podmínek udržovat dobré a pravidelné vztahy se svými rodiči, nejvíce pochopitelně se svou matkou, protože se mu to jinak vrátí. Jako bumerang. V žádném případě neplatí, že pokud dítě dospěje a odstěhuje se, už všechno ví. To ani náhodou. Maminka totiž vždycky ví vše nejlépe: ...

Jak jsem nepožádal o ruku

Přestože mi kámoši říkali: do čeho se ženeš, jsi blázen a k čemu ti to jako bude, já jsem trval na svém, že Ivu při první vhodné příležitosti požádám o ruku. Přemýšlel jsem o různých netradičních způsobech a romantických místech, abych tomu dal punc jedinečnosti. Prostě tak, jak to holky ...

Radostná zpráva

Sem tam už i brzy ráno člověk jaksi tuší, že den bude perfektní. Taky jsem se probudila o půl hodiny dřív, než měl zvonit budík, a to naprosto čerstvá a plná energie. Protože jsem mohla v posteli ještě v klidu ležet a plnými doušky vychutnávat posledních pár desítek minut, proč ...

Vražda v tropech

Opírala jsem se o zábradlí, poslouchala šumění moře a zírala na hvězdnou oblohu. Přesně takhle jsem si to představovala: pohoda a luxus. Byl by hřích nevyužít svých zbraní! A Michael si stejně takovou ženskou, jako jsem já, k sobě zaslouží. Tu, která by jako krásný doplněk utrácela jeho peníze. Když vtom ...

Seminář pro beznadějné

„Tamhle je ještě volné místo. Vidíte, hned za tou paní v těch červených šatech,“ chrlila u dveří zadýchaně jednu větu za druhou urousaná lektorka inženýrka Lachoutová. Schválně píšu „urousaná“, protože jsem si ji původně představovala docela jinak. Nejspíš v dlouhých batikovaných nebo květovaných šatech, trochu hippie a přitom feministka. Sice ...

Náš první poslední den

Nikdy jsem nebyla stavěná pro traumata. Narodila jsem se totiž za bouřlivého smíchu, který se v tu chvíli odehrával na porodním sále, neboť zdravotní sestra po celý čas vyprávěla historky ze své víkendové narozeninové oslavy. Moje mamka měla ale docela jiné starosti. A kombinace vtipné pointy a kontrakce jí nepřinášela ...

Přeji příjemné čtení a dobrou zábavu. Martina Boučková

error: Content is protected !!