Šílená babička na cestách
A je to tady! Babička vyráží s kamarádem Tondou do Benátek. Nádherná atmosféra, starobylé budovy, kanály, mosty, obchůdky… Nemá to chybu. A když se něco semele, babička je v tom jako obvykle nevinně. Cizí jazyky moc neovládá, ale hlavu si s tím neláme: ono se to nějak vyvrbí. Jazyková bariéra by přece neměla být na překážku, aby poznávala svět a nové přátele. Vychutnává si místní krásy i pravou italskou pizzu, obdivuje spoře oděné sochy, a dokonce si na tři dny odskočí do slunného Španělska. Kdo by se z takového výletu chtěl vůbec vracet domů? Jenže doma na ni čeká rodina a bígl Venca. A Tonda, jak to tak vypadá, si z toho adrenalinového zážitku potřebuje hlavně odpočinout. Možná půjde do tuhého: Babičku čeká důležité rozhodnutí. Jak si s tím vším poradí?
Ukázka
„A to je pěkné, Toníku, co myslíš?“ radovala se Libuška při pohledu na kopii antické figury obnaženého mladíka. Samý sval a šlacha. Ideál antické krásy nezakrýval zhola nic. „To mi řekni, proč se dneska už nedělají takové šmrncovní sochy?“ vyzvídala. A hned si ji vyfotila na mobil, aby si následně exponát pro detail a umělecký dojem zvětšila. Jak posouvala obrázek blíž a blíž, nakonec se přes celý displej skvěl záznam pouze od pupíku dolů. Nebylo‑li to neohrabanými prsty, pak to musel být záměr.
Tonda se díval na umělecké dílo před sebou a souhlasně kýval hlavou. Ovšem jakmile otočil oči směrem k Libušce a jejímu mobilu, hned se mu zvedly koutky úst, stejně jako obočí. „Už sis vše prohlédla?“ zeptal se posměšně.
„Vše? Teprve začínám!“ zvolala Libuška.
„Tak hlavně že víš, kde začít,“ špičkoval ji Tonda.
Libuška se na něj nechápavě podívala, ale hned jí to došlo. „Jo, ty myslíš tohle! To jen, že jsem to už vážně dlouho neviděla. Tak pro ty dávné vzpomínky… aspoň. Já jsem měla spíš na mysli, že jsme teprve na začátku… tady… té výstavy, takže toho uvidíme ještě hodně!“
„To rozhodně!“