Šílená babička do každé rodiny
Pokračování předchozího titulu Šílená babička.
Ať žije retro dovolená! Není nad výlet do přírody – a podzimní prázdniny jsou k tomu jako stvořené. Jen jestli to bude klapat, když s Luckou a jejími dvěma dětmi jede i jejich tak trochu střelená babička. Aby ne, vždyť to byl právě její nápad. Lucka si slíbila, že už nebude tak upjatá a pokusí se na svět dívat trochu i jejíma očima. Uvolnit se a prostě si ten život užít. Brzy jí bude čtyřicet a odmítá ze všeho vyjít jako zapšklá ropucha. Jak to ale může dopadnout, když spolu zůstanou několik dní odtržené od civilizace? Buď si vjedou do vlasů, nebo si to skvěle užijí. A bude mít Lucka vůbec někdy čas na nějaký pořádný vztah se šílenou matkou za zády?
Ať žije retro dovolená!
Není nad výlet do přírody – a podzimní prázdniny jsou k tomu jako stvořené. Lucka s dětmi a svou tak trochu šílenou matkou vyráží na pár dní mimo město. Na jedno poklidné místo, kde by člověk spíš chytnul klíště nežli mobilní signál. Sama dříve jako dítko školou povinné vyrážela s mamkou na nespočet podobných výletů. Ale s dospělostí, zdá se, jako by docela zapomněla, že méně je někdy více. Protože ty nejlepší zážitky a vzpomínky pramení z maličkostí. V tomhle je její mamka přebornice.
.
Ale – být šílená – to není žádná diagnóza. Babička není (ještě) zralá na svěrací kazajku. Je jen tak trochu střelená, svérázná, umí si užívat život plnými doušky a ničemu se nebrání. Jenže podle měřítek své dcery, jejíž život běží podle přesně zaběhnutého řádu, šílená jí bezpochyby připadá. Které dítě by ale nechtělo právě takovou babičku? Je plná energie, nevydrží na jednom místě, křičí na lesy, když vítá nový den. Kdepak lavička v parku a krmení holubů! Ani náhodou! Procestovala půlku Evropy, pořídila si tetování. A Vencu! Ne, tak se opravdu nejmenuje její milenec. Venca je bígl, jenž se narodil v laboratorní kleci.
Po úspěchu předchozí knížky Šílená babička vychází její pokračování. Letní prázdniny rodinka přežila víceméně ve zdraví. Někdo více, jiný méně. Létem to ale nekončí. Zatímco ještě před pár měsíci byla Lucka se svou mamkou v minimálním kontaktu, teď to vypadá, že jí zase nakukuje až do kuchyně. Naštěstí jen, když je online.
Má to svá plus: Lucka odmítá, aby se časem proměnila v zapšklou ropuchu. A zlepšuje se! Přinejmenším to pořád opakuje. Vydává se (opatrně) vstříc novým zážitkům v přesvědčení, že co by se vlastně mohlo stát v líném 21. století. Přesto to nepodceňuje a zabalí spoustu obvazů a náplastí; člověk nikdy neví. S její matkou obzvláště. Ale ne nadarmo se říká, čemu se člověk chce nejvíc vyhnout, k tomu má nejvíc nakročeno.
Navzdory všemu si stejně Lucka jako každá ženská k sobě přeje někoho, s kým by mohla být šťastná i jako žena. Jen aby se jí do toho zase nenavrtala její matka! To je pak těžký. Někdy je jak tajfun, to by odradilo každého.
Ukázka
Mamka si zabalila svůj oblíbený batoh, ten samý, který jsem v srpnu, když byla u nás naposledy, měla v úmyslu vyprat. Jenže jsem neuspěla. Původní design značně překrýval prach a drobné flíčky, což jsou prý vzpomínky z cest, a proto byl pro mamku svým způsobem cennější. Někdo si na památku z dovolené přiveze magnetky, já mám taky Eiffelovku na lednici, ale moje mamka spíš podivně tvarované kamínky, mega šišky, jaké u nás prý nejsou běžně k vidění, a jako bonus na batohu fleky od kafe či zmrzliny. Když jsem ji na jeden takový flek nad pravou kapsou upozornila, řekla: „Jo, to bylo tenkrát v Amsterdamu, taková malá kavárnička – a tam ti přišla skupinka mladých lidí… A to si představ, všichni mluvili česky!“ Jeden flíček a na stole byl půlhodinový příběh. Podotkla jsem, že vypraný batoh by byl hezčí. Odpověděla: „Nebyl.“ Holt je to batoh s vlastní pamětí a osobností, to já nemůžu pochopit. Přikývla jsem, měla pravdu. Nepochopím.
O knížce napsali
.
tri_holky_na_knihu na Instagramu
🍂 Skvělý podzimní příběh, na příjemné podzimní dny s dekou a čajíčkem.
🍂 Po letních prázdninách plných zábavy, smíchu a skvělých výletů s babičkou v předchozím díle, přijde jmenovaná s dalším svérázným nápadem na podzimní prázdniny v roubence. Roubenka je na samotě bez připojení k digitálnímu světu. Voda se musí nosit ve vědru a zatopit poctivě dřevem v kamínkách.
🍂 O vtipné situace není samozřejmě nouze a babička opět perlí a tentokrát nejen babička, ale i máma Lucka. Jako pánvička je za mě top.
Opět krásný případ s babičkou, kdy se zastala své dcery opravdu precizně. K tomu se mi líbí její vztah s vnoučaty a i když je dost praštěná, svérázná a akční, ve vyhrocené situacích dokáže zachovat klid.
Opravdu takovou babičku a mámu by si přál každý.
A to si Lucka začíná uvědomovat čím dál tím víc. Lucka na prázdninách potkává dalšího muže a v tu ránu má dva nápadníky a těžké rozhodování, protože oba jsou prostě super.
🍂 Kniha se skvěle čte, je to moc pěkná, nenáročná nejen podzimní oddychovka.
Šílená babička do každé rodiny je humorný román na dlouhé zimní večery i na obědové přestávky v práci. Bude se vám číst snadno a vyvolá ve vás hřejivé pocity, úsměvy a někdy i hlasitý smích. I když jsem se při čtení vyloženě nelámala smíchy, užila jsem si ten laskavý a vtipný příběh se vším všudy. Cílovkou budou spíše ženy s dětmi a dámy dříve narozené, které se vrátí do dob svého mládí, nebo si vzpomenou na to, co samy vyváděly nebo vyvádí se svými vnoučaty. Já jako rozvedená matka dvou dětí (stejně jako Lucie), jsem si čtení užívala. V mnoha situacích jsem Lucii chápala, i když byla mnohem upjatější, než jsem já. Moje povaha se přece jen více blíží té Libuščině.
Knížku Šílená babička, s podnázvem do každé rodiny, jsem si moc užila. Četla jsem ji každou volnou chvíli, ale vesmír, jako by nechtěl, abych si mohla dlouze a nerušeně číst. O to vzácnější byli momenty, kdy jsem si zalezla ke stránkám. Tohle je přesně knížka, ke které budete chtít utíkat, když v každodenním kolotoči zatoužíte po chvíli klidu a příjemného humoru.