Nakonec třeba víc záleží na nich samotných, než si myslím. Někdy se nestačím divit, do kterých zákoutí příběhu mne zavedou. Co mají za lubem! Kam to vše dospěje? Že by si postavy nakonec žily vlastním životem a jen mi dovolily, abych o nich podala svědectví? A přitom si celou dobu bláhově myslela, že jsem to já, kdo třese jejich osudy?

Kruci, to by byl dobrý příběh! Napsat knížku o tom, jak si autor myslí, že sám tahá za nitky svých postav, zatímco ony mění jeho. Asi to bych to měla udělat.

Nicméně, ve výsledku jde hlavně o to, abyste se dobře bavili. Tak si to, prosím, užijte.

Příběhy

Knížku o opravdovém holčičím přátelství může číst kdokoliv – Já a Anastázie, Sedmikrásky pro dědečka

…Vzpomínky jsou důležité. Na nich se dá stavět. Děda je nazýval stavebním kamenem života. A taky je přirovnával k pavoučí síti. Vždycky to vysvětloval tak hezky. Já to nebudu umět podat úplně přesně, ale bylo to asi takhle: Se životem je to stejné jako s pavoučí sítí. Pavouci splétají nitku po nitce, z jednoho konce větve na druhý, dokud z toho nevznikne celé to jejich umělecké dílo. Podobně naše prožitky se skládají jeden za druhým. Při pohledu zpátky se změní ve vzpomínky. A celá upletená síť pak vytváří náš celý život. Jeden velký příběh. (…)

Dva tygři tankují super rodeo

Právě se připravuje, je doslova v plenkách:

Nastěhovali se k nám dva tygři. Pravda, pokud jsou tu mezi vámi zoologové nebo alespoň tací, kteří prošli vzděláním mateřské a základní školy, nejspíš zprvu právoplatně zapochybují o mém zdravém rozumu. Pruhy ještě nedělají tygra. Ovšemže, co by na to potom zebra, že.

Rovněž pokud tygr patří do čeledi kočkovitých, neznamená to, že každá kočka musí nutně být také tygr. Inu, bez obav, vím, co se nám usadilo v našem malém dvoupokojáku. (…)

Dětské dobrodruhy baví TAJEMSTVÍ DĚDEČKOVA DENÍKU

…Naši se mají. Zatímco oni si odletěli na Kefalonii, já jsem musel zakotvit u babičky Vodněnky v Přelouči. Moje babička, které na hlavě roste cukrová vata, se jmenuje Albína Vodněnská. Tak se totiž jmenovala i moje mamka za svobodna. (…)

A pro ty, kteří se umí zasmát sami sobě je tu DENÍK ZOUFALÉ TŘICÍTKY s podtitulem PLETLA SVETR PRO TUČŇÁKA

…Ale ani Luděk nebyl o moc lepší. Tomu jsem z časových důvodů vlastně ani nestihla podlehnout. A to jsem měla namále. Neseděl sice u počítače ani neutrácel peníze za kamarády, ba naopak ‒ dokonce mě vzal i ven! Nekecám! Byly to nádherné tři týdny do doby, než jsme ruku v ruce procházeli Fáblovkou a on pak náhle zastavil u prokopnutých skleněných dveří polepených pomačkaným kartonem a s přeškrtnutým nápisem Nonstop, na kterém byla tlustou lihovkou opravena otvírací doba.

Nejprve, že by si potřeboval odskočit. Později proběhl už jen velmi krátký rozhovor. Pamatuji si to přesně. Jako by to bylo včera. Tolik vášnivé, až erotické pozornosti, co obratem věnoval všem těm blikajícím světýlkům, mně za celý ten krátký vztah nedopřál ani jednou. Možná jsem se měla omotat řetězem vánočních světýlek zapojených do zásuvky a pak by se nejspíš mamka těch vnoučat dočkala. (…)