Království loutek
-
Pod lampou největší tma
Uběhl měsíc, ale stále nebyl Mendaceurus nalezen. Lidé už ani nedoufali. Avarus se po tu dobu vydal na cestu sebezpytování. Snažil se všem domácnostem, které přišly o otce, co nejvíce pomoci. Každá jednotlivá rodina od něho dostala omluvný dopis a vysoký obnos peněz, který odpovídal zhruba desetiletému platu, jenž by dostávala hlava rodiny, kdyby žila a chodila dál do práce. Takto přišel o většinu dědictví po matce.
-
Odhaleni ze stínu před světem
Pulchram hrůzou nemohla ani dýchat. Plameny se jí odrážely v očích jako v zrcadle. Podívala se směrem k Honorovi. Mával, aby se přidali. Pro ostatní museli při odchodu z náměstí vypadat jen jako skupinka zadržených, které odvádí palácová stráž. Přesto stále ze strachu uhýbali před ostatními pohledem. Až teprve v dálce se zastavili pod korunami stromů, aby vydechli.
-
Když nemoc pohltí celou zem a uzdravení nalézá jen v pomstě
Byl to skutečně zvláštní výjev. Slunce právě zapadalo a zlatorudá paleta se rozlila po obzoru. Postavy unavených, sehnutých a špinavých mužů pomalu kráčely a jejich siluety vypadaly z dálky jedna jako druhá. Proti světlu jim nebylo vidět do tváře a žádné z dětí, které se z hlavního města rozeběhlo směrem k zálivu Temného rytíře, tak nemohlo poznat svého otce. Cestu do bitvy šli téměř dva dni, zpátky jim už nikdo nezavelel, aby se zastavili a odpočinuli. A tak se belhali, zbraně táhli za sebou jako kus hadru, podobně jako své údy, kdy se prsty rukou téměř dotýkali zeminy.
-
Krvavá bitva pýchy a zaslepenosti
Rána na Tempestatibově hlavě se brzy zacelila. Šamanský léčivý um byl k nezaplacení. Zranění se většinou snadno zahojí, těžko ale se se vším vyrovnává mysl. Tolik práce a úsilí! A pak v jednom okamžiku přijdou o všechno. Nemohou si vyčítat, že by snad šlo o chvilku nepozornosti. Chyba není na jejich straně! Je těžké předsouvat si: „kdyby...
-
Království loutek
„Víš, co je to časový paradox?“ Tempestatibus ztěžka zvedl hlavu ze země. Krev z rány na hlavě už přestala téct. Zabarvila mu jen část tváře a vytvořila pod jeho vlasy drobnou kaluž. Hlava ho stále bolela a vstát sám o sobě nemohl, protože jakmile se jen trochu nadzvedl, měl pocit, že se celý svět točí jako na centrifuze.
-
Nevyzpytatelné cesty zmařených rozhodnutí
Avarus už několik dní čekal na zprávu od Notitiae, která ale nepřicházela. Začínal mít obavy, že špeh ztroskotal a mise nebude tedy úspěšná. Netrpělivě až vztekle toužil po každém řádku, ve kterém se dočte, jak jeho hloupý bratr se bláhově prochází džunglí a opuštěný uprostřed divočiny podléhá smrtelnému zranění. Je rozerván jaguárem nebo uškrcen zelenou anakondou či je napaden kmenem lidožravých divochů.
-
Překvapení na konci světa otvírá další stránky knihy života
Vypustil člun a složil ho do batohu. Stejně tak sklidili i ostatní věci a zbytky masa odnesli na kraj lesa. Prostudoval si mapu, kudy se má vydat. Pro nezasvěcené mohla být na první pohled zhola nesrozumitelná, ale víceméně se skládala jen z azimutů a čísel, k nimž potřeboval svou buzolu, aby se mohl vydat správným směrem. Nejprve ale zamířili k řece, kde předchozího večera Honorus ulovil kapybaru, protože se zde nacházela pitná voda. Naplnili si měchy, Honorus se rozhlédl po krásné rozmanité zelené krajině,
-
Cesta do jižního kontinentu se špehem v patách
Acumen se brzy v balonu nudil. Bylo to sice zpočátku vzrušující dobrodružství, ale po několika hodinách se přejedlo a Acumen potřeboval nějakou aktivitu. Nejraději by se nechal přivázat provazy ke spodku koše a houpal by se ve vzduchu v jakési nebeské houpačce. To mu ale dovoleno nebylo. Stejně tak, aby se vykláněl z koše, skákal nebo zkoušel dělat kotrmelce, jak daleko se zasekne.
-
Vzhůru k oblakům cestou za nadějí
Avarus si zrovna četl zprávu o dalších krocích ve výrobě mechanického stroje. Zatím vše pokračovalo podle plánu. Následně vyzval dva zbrojnoše, aby zkontrolovali, zdali chýše, jak nazval Pulchramin příbytek, je již vyklizená, a po té ji podpálili, aby nezůstalo ani památky po takovém drzém porušování zákona.
Mohlo by se vám také líbit
Krvavá bitva pýchy a zaslepenosti
Nevyzpytatelné cesty zmařených rozhodnutí
Odhaleni ze stínu před světem
-
Geniální plán, zlá myšlenka a spiklenecká odveta
A tak není divu, že stejně tak bez vyzvání vstoupil do tmavých komnat alchymisty Mendaceura. Seděl právě u stolu, na němž měl rozloženo na několik tlustých knih a obrovskou anatomickou mapu. Na každém rohu stolu stála jedna lampa a rovněž jich měl na železných řetězech různé délky několik dalších zavěšených. Světla házela prolínající se kružnice přes zažloutlé papíry.
-
Bystrost a důvtip se malým nevyhýbá, od Velkých někdy zbytečně očekává
Honorus ale neměl v plánu vyslat jen tak nějakou výpravu. Když seděl u otcova lože a držel ho za ruku, přemýšlel o tom, co všechno si bude muset na cestu připravit a jak se nejlépe dopraví do cíle. Musí si všechno pečlivě naplánovat, protože vydat se sám, může být vskutku nebezpečné.
-
Pokud existuje lék na neznámou nemoc, jen jeden se za ním může vydat
Po měsíci téměř marného pátrání po Tempestatibovi se blížila další oslava. Tentokrát se na náměstí Hrdinů zapomenuté války stavěla socha rytíře Bellatora. Při odhalování sněhobílé figury v nadlidské velikosti hrála místní kapela. Lidé mávali mávátky a cítili se být šťastní a poctění. Protože nebylo možné téměř z žádných zdrojů čerpat Bellatorovu podobiznu, jeho tvář velmi nápadně připomínala Avara.
-
Nemilé překvapení je součástí náhody nebo úmyslu zamést stopy?
Honorovy pochybnosti, že bude moci zabránit masakru, rostly nebývalou rychlostí. S každou další zprávou a zejména s návštěvou dílny ztrácel půdu pod nohama. Musel však uznat, že ještě nikdy dříve nebyl svědkem něčeho tak monstrózního, gigantického a pyšného. S obdivem sledoval, jak lidstvo bylo schopno bez čar a kouzel vystavit pyramidy, po jejichž boku pak kdokoliv vypadá jako nepatrný červ.
-
Skládačka k obřímu monstru nevídaných možností
Všichni postupovali až na konec chodby, kde byly za pomoci mechanického výtahu na kladkovém principu svezeni do hlubokých sklepení, odkud se táhla příkrá dlouhá tmavá chodba, letmo osvětlená několika plynovými lampami, ještě velmi hluboko dolů až do nejzazších prostor: dílen na výrobu obrovského stroje.
-
Často jsou uši zpychlých na upřímná slova hluchá
„Jak jistě víš, bratříčku,“ jednal s ním, jako by snad Honorus byl mladším hloupým chlapcem, i když na svět přišel právě o dvě minuty dříve. „Doposud se nikomu nepodařilo tu krvežíznivou potvoru zabít. Kdokoliv, kdo se s ní setkal, zaplatil svým životem. Jediný, kdo v boji dlouho směle vytrvával, byl rytíř Bellator z 16. století, který nakonec stejně podlehl. Podle legend způsobil té bestii řadu zranění, ale ona jeho tělo roztrhala na kusy
-
Nenávist se snadno druží a sílí s každým člověkem
bylo možné jedině přes obloukové průchody na první pohled připomínající jen jedny z mnoha vstupů do budov, jejichž těžké kovové dveře se zavíraly až teprve v pozdních hodinách a posléze znovu otvíraly po šesté ranní. Tento postup byl zaveden, aby se zabránilo vstupu cizích nebo nežádoucích osob. V noci na náměstí vždy vládl naprostý klid a ticho k uctění památky hrdinů zapomenuté války.
-
Oběť hněv nenasytí a bohy nesmíří. S každou další jen roste chuť…
Avarus se rozhodl uspořádat ke svým čtrnáctým narozeninám první bojové slavnosti s názvem „Zabij si svou chobotnici“, které se měly od té doby konat každý rok ve stejný čas. Nechal vyrobit na desítky kostýmů ve tvaru nenáviděné nestvůry, do nichž pak jeho sluhové oblékli caprapusy, což jsou místní hojně rozšířená zvířata. Vypadají jako zajíci s velkýma ušima vlajícíma dozadu. Na čele mají dva menší růžky a na nohách kopýtka a velcí jsou asi jako středně vysoký pes.
-
Bratři jiných očí
V dalekém Orbisu, v ostrovní zemi, jejíž břehy lemovaly zvláštní, jinde na světě nevídané, „děravé“ hory, žilo podle posledního sčítání na tři miliony lidí. Protože byli odděleni od zbytku světa, tvořili bez výjimky všichni obyvatelé místní domorodci.
-
Království loutek – Úvod
li poklidnou hladinu moře. V lehkém povětří se vládce Imperia halil do dlouhého pláště, který si přehodil přes královské šaty, zdobené zlatými vzory ozubených koleček. Tyto motivy patřily na ostrově Orbis k velmi oblíbeným. I vládkyně Mirabilis si pro tuto příležitost oblékla vznešené šaty v barvách moře, protkávané stříbrnou nití se vzory souhvězdí, jaké lze spatřit při jarním slunovratu.
