-
Vražda v tropech
Opírala jsem se o zábradlí, poslouchala šumění moře a zírala na hvězdnou oblohu. Přesně takhle jsem si to představovala: pohoda a luxus. Byl by hřích nevyužít svých zbraní! A Michael si stejně takovou ženskou, jako jsem já, k sobě zaslouží. Tu, která by jako krásný doplněk utrácela jeho peníze. Když vtom mne vyrušily podivné zvuky. Spatřila jsem dvě siluety. V rychlosti jsem nepoznala, o koho se jedná. Nicméně na stěně v odrazu světla jsem spatřila víc, než bych chtěla. Zvednutá paže. A v ní...
-
Seminář pro beznadějné
„Tamhle je ještě volné místo. Vidíte, hned za tou paní v těch červených šatech,“ chrlila u dveří zadýchaně jednu větu za druhou urousaná lektorka inženýrka Lachoutová. Schválně píšu „urousaná“, protože jsem si ji původně představovala docela jinak. Nejspíš v dlouhých batikovaných nebo květovaných šatech, trochu hippie a přitom feministka. Sice vysazená proti mužům s ohledem k jejím komentářům na Facebooku, ale přesto s jakýmsi nadhledem stále křehké ženy. Ale tohle byl spíš vyslovený bojkot ženství.
-
Náš první poslední den
Nikdy jsem nebyla stavěná pro traumata. Narodila jsem se totiž za bouřlivého smíchu, který se v tu chvíli odehrával na porodním sále, neboť zdravotní sestra po celý čas vyprávěla historky ze své víkendové narozeninové oslavy. Moje mamka měla ale docela jiné starosti. A kombinace vtipné pointy a kontrakce jí nepřinášela kýžený výsledek, jaký by si příběh zasloužil. Nicméně, kdo by neměl svět rád a netěšil by se na to, co mu přinese, když do něj spadne, respektive vklouzne do náruče lékaře,