Podezřelých víc než dost – 2. místo ceny Havran 2021
Podezřelých kolem lichváře Romana Havrdy bylo víc než dost. Každý, kdo si od něho půjčil peníze, měl motiv se ho zbavit. Kvůli němu se lidé snadno dostávali do dluhových pastí. Nabídka půjčky, pak výhodná investice, která jim může peníze zhodnotit, nelítostné úroky a prapodivný kolotoč otáčení fiktivních sum a zisků… Jak snadno se nechali všichni obalamutit. Ve skutečnosti se stále více propadali do bahna, ze kterého je nakonec na ulici vykopl exekutor.
Výhružek dostával nespočet. Obhajoval se tím, že všechny klienty varoval: „Na jedné straně tu je riskantní podnikání, které nabízí možnosti vysokých výdělků, ale také ztrát, podle toho, jak se zadaří. A na druhé pomalé bezrizikové výnosy, které však stěží pokryjí jen drobný pláštík nad inflací.“ Když pak předložil graf, kde jedna křivka šla strmě nahoru a druhá se ledabyle ploužila nad osou, a krmil je přesládlou omáčkou, nevydrželi a souhlasili s první možností. A ona i vynášela. Poprvé, podruhé, někdy i potřetí a pak bum. Šlo to z kopce. Stále tu ale byla vidina světla na konci tunely: znovu si půjčit a investovat.
Policista Světlanu propichoval nepříjemným pohledem. Moc dobře to znala: stejný výraz používá ve svých procesech směrem k žalované straně. Jeden z nejúčinnějších psychologických prostředků, jak někoho beze slova zviklat a dosáhnout svého. Oči jsou perfektní zbraní: povýšenecký, arogantní a přitom i částečně otrávený pohled, který vypovídá o tom, jak je tím druhým pohrdáno, protože výsledek je už stejně znám.
13. listopadu 13:50 A smrt ve vzduchu byla už hodinu po obědě.
Korec byl na pokraji sil. Hezkých pár desítek minut v ruce třímal zbraň. Kov už nechladil a jeho vnímání se rozplynulo. Na začátku byl pevně rozhodnutý, že to nebude protahovat. Přišel o všechno. Žena ten tlak nevydržela, spolykala prášky. Život jí sice zachránili, ale už pár dní leží v psychiatrické léčebně a jen tupě zírá před sebe. Exekutor jim zabavil dům. Ani si ho neužili. Chtěli založit rodinu, začít nový život. Místo toho se zadlužili. Řekl si, že nemá co ztratit, všechno mu vzali. Takže ho zabije. Zavolal mu a domluvil si schůzku. Havrda byl v telefonu znovu falešně usměvavý a snažil zchátralci dobít baterky vidinou ideální investice: „Však počkejte, až přijdete. Tenhle fond se vám bude líbit!“ Přeci jenom nikdo není zcela sám na světě. Ještě může mít příbuzné, kteří se za něho zaručí.
Strčil zbraň do vnitřní kapsy batohu a vydal se pěšky. Už neměl ani auto.
Seděli naproti sobě. Roman Havrda pořád mluvil, ale on nevnímal. Díval se do fiktivního bodu a v hlavě mu pořád hučela stejná slova: udělej to! Vytáhl zbraň a zamířil.
Jenže lichvář se jen blahoskloně zasmál: „Chcete mě zabít?“
„Nezdá se vám to dost jasný?“ odpověděl otázkou.
„Podívejte se, nejste první ani poslední, komu to v životě nevychází tak, jak by si přál. Myslím, že je na čase se uklidnit. A tu zbraň odložte.“
Nesouhlasně zakroutil hlavou, ale Havrda byl stále na koni. Jako by se vůbec nebál.
„Podívejte se,“ pokračoval, „vy si myslíte, že jediná cesta z vašeho osobního pekla je moje smrt. Ale zamyslete se: tím přece nic nespravíte. Vy přece nechcete do konce života trpět, ba naopak. Potřebujete změnu, radost ze života, trochu toho štěstí…“
„Mně už nemáte co vzít.“
„Ale mám vám co dát.“
Zamračil se. Konečně jako by se jejich pohledy setkaly.
„Podívejte, já teď otevřu tady ten trezor po pravé straně a vyndám z něho sto tisíc nebo klidně půl milionu. Tohle je to, co potřebujete, abyste se mohl postavit na nohy. Ne žádný kriminál. Půjčím vám je na tak nízký úrok jako nikomu, protože vy si tu druhou šanci zasloužíte. Jste správný chlap, dobře se s vámi jednalo a mě osobně mrzí, že se některé investice nepovedly. Bylo to velmi riskantní. Nemůžete říci, že jsem vás předtím nevaroval a nerozmlouval vám to. Ale zkusme to takhle: půjčím vám ty prachy, nic u mě neinvestujte. Zkuste si zajistit všechno potřebné, jeďte na dovolenou, vydechněte! Znovunalezněte smysl života. Věřte mi, spousta věcí lze napravit.“
Pokračujte na další stránce.
Mohlo by se vám také líbit
