Páté pokračování strašidelného příběhu Domov ztracených duší. Předchozí díl zde. Byl oblečený jak ze starého filmu a hlavně měl na sobě kraťasy a žádné boty, i když v tom starém domě byla docela obstojná zima. „Co seš zač?“ zeptal jsem se. Vojta se schovával za mými zády, ale moc dobře si toho kluka prohlížel. Ty jeho roztřepané umouněné vlasy a potrhanou košili a špinavé nohy. „Čeněk. Uděláme si branky, jo? A budeme čutat.“ „Počkej, ty jako chceš s tímhle tady hrát fotbal?“ „Jasně, kopanou. Copak to neumíš?“ „O to nejde. Ale kde ses tady vzal? Vždyť tady přece nikdo nebydlí. A nikdo sem nesmí,“ divil jsem se. „To bych se mohl zeptat…