Trpké trapasy zoufalé třicítky: Váza
Ten, kdo nic nedělá, nic nezkazí. Zase další příklad, že kdybych seděla dál na židli, a neměla v úmyslu udělat něco správného v tom nejlepším slova smyslu, možná bych teď nebyla rudá až na… na tom místě, které se setkává právě s onou židlí.
Na stole mám vázu. Ve váze je kytka. Jsou to karafiáty, ale to vlastně vůbec není podstatné. Už asi týden mi zkrášlují pracovní místo a za tu dobu uschly asi jen dva drobné kvítky. Šmik. A byly pryč. Ale znáte to: Ta voda po týdnu… už tak nějak… nevoní, že…
Zatím to nikdo kolem nezaznamenal, protože naštěstí to ty dlouhé stonky v soukromí úzké vázy úspěšně tajily před okolním světem. Kdyby ne, lidé, co by procházeli kolem, by si o mně asi nemysleli nic, čím bych se mohla chlubit. Nicméně jsem chtěla předejít jakýmkoliv pochybnostem a vzala jsem pěkně vázu do ruky a odešla s ní k umyvadlu do oné místnosti, kam chodí holky nejčastěji po dvou.
Vylévala jsem tedy vodu, umývala fakt nechutně slizké stonky a puch se rozléval prostorem. Děsné aroma. Jako bych celou dobu měla ve váze mrtvolu. Protočily se mi panenky a povídám nahlas:
“Fuj, to je smrad.”
Jasně. Řekla jsem si to jen pro sebe. Jenže nahlas.
A bohužel v té místnosti jsem nebyla sama.
V kabince za zamčenými dveřmi totiž někdo seděl.
Nějaká holka od nás z patra. Kdo ví, která. Pěkně,
v tichosti, nenápadně, aby mohla dokončit, co začala.
Tak mě polil pot studu. Jen doufám, že jsem jí tou hláškou něco zásadního nepřekazila. A vážně netuším, která to byla. Jenže jí bylo naprosto jasné, kdo nahlas řekl onu slavnou větu o smradu.
Hele, jestli to čteš, to fakt nebylo na tebe! To ty karafiáty! Vážně!
Mamka by je už vyhodila. Ale já jim chtěla dát ještě naději. Takže tak.
Klíčová slova pro strejdu Google: Ženě kup květinu, chlapovi mašinu.
Martina Boučková
Mohlo by se vám také líbit
Správná dáma by…
Deník zoufalé třicítky se čtenářům líbí!
