-
Trpké trapasy zoufalé třicítky: Váza
Ten, kdo nic nedělá, nic nezkazí. Zase další příklad, že kdybych seděla dál na židli, a neměla v úmyslu udělat něco správného v tom nejlepším slova smyslu, možná bych teď nebyla rudá až na... na tom místě, které se setkává právě s onou židlí. Na stole mám vázu. Ve váze je kytka. Jsou to karafiáty, ale to vlastně vůbec není podstatné. Už asi týden mi zkrášlují pracovní místo a za tu dobu uschly asi jen dva drobné kvítky. Šmik. A byly pryč. Ale znáte to: Ta voda po týdnu... už tak nějak... nevoní, že...
-
Trapas ze střední (Bonusová povídka z Deníku zoufalé třicítky)
doživotně nesmazatelné. Dříve jsem si naivně myslela, že takové situace se stávají jenom v dětství a v pubertě, a jak budu dospělá, pochopitelně vše získá svou úroveň a nic trapného se mi už v žádném případě nemůže stát. Když opominu některé katastrofy, pro které bych si nejraději strčila hlavu do písku a zůstala tam navěky, dokud by mě ten písek celou nepohltil, tak pak se odehrály i takové, které mi nakonec přijdou úsměvné i po tolika letech.
