Co zase provedli mí bratránci?
Ráno mě do školy vždycky budí mamka. Áda ještě spí v její ložnici a ona po špičkách přichází do mé laboratoře, hladí mě po vlasech a políbí na čelo. Strašně moc se mi to líbí, a tak předstírám, že stále spím, jen abych si to příjemné buzení doušek po doušku vychutnala.
Ukázka z knížky JÁ A ANASTÁZIE, SEDMIKRÁSKY PRO DĚDEČKA. Markétka má ráda záhady a zapeklité otázky. Svůj dětský pokojík nazývá laboratoří a ani si nedovede představit, že by se jednou s ním musela dělit se svým mladším bráškou.
Ale ve středu ráno mě probudil hlasitý smích. To se teda ještě nikdy předtím nestalo. Mamka doslova řvala smíchy, až jsem se vyděsila, protože mě to zrovna probudilo z docela akčního snu, ve kterém jsem bojovala s geneticky zmutovanými červy a oni měli dost navrch. Vytřeštila jsem proto oči a na zlomek vteřiny jsem nevěděla, jestli ještě spím či bdím, ale brzy jsem vyskočila a běžela do obýváku, odkud se ty zvuky ozývaly.
„Co se děje, mami?“ vyprskla jsem, ale hned se mi začaly kroutit nohy, protože se mi chtělo strašně čůrat. To já to mám takhle po ránu vždycky: první cesta musí mířit na záchod, pak může přijít na řadu všechno ostatní.
„Ale, psala mi teta z Hradce. Kluci zase něco vyvedli a ona to tentokrát duchapřítomně nahrála na kameru a poslala mi odkaz, kde se můžu na ty jejich vylomeniny podívat.“
Musela jsem si nejdřív odskočit, až pak jsem si sedla k notebooku a mamka mi pustila sestříhané video. A stalo se, že jsme se po ránu smály obě, až jsem málem přišla do školy pozdě. Naštěstí jsme neprobudily Ádu.
Strejda totiž asi před rokem koupil na kolo nový lankový zámek s číselným kódem, ale skoro vůbec ho nepoužíval, protože na kole nejezdí.
Teta říkala, že ho má jen pro parádu zaparkované v kolárně, aby prý dělal „frajera“. A tak strejda kolo nakonec prodal: prý je na něj už starý nebo na něj nemá čas, už ani nevím. To se stalo asi tak před rokem. Kolo prodáno, ale lankový zámek zůstal doma. Vypadá jako pružná tyčka, na jejímž konci je zámek se čtyřmi páčkami kolem číselníku. Kód zná jen majitel zámku. A jak to tak bývá, když se zámek nepoužívá a dlouho leží ve skříni, na kód se většinou zapomene. Pokud si někdo nenapíše tahák. Strejda si ho nenapsal.
A kluci vyrabovali skříně a našli zámek. Aleš si ho dal kolem pasu a zamkl. Cvak. Ale jak ho sundat? To už tu byla teta s kamerou a filmovala bratrance s novým páskem.
„To ti zůstane, Alešku, asi napořád,“ smála se. „Bude ti to držet kalhoty, jen nesmíš přibrat.“
„A proč?“ ptal se Aleš.
„Protože by se ti zámek zařízl do pupku,“ řekl Pavel.
„Ale já ho nechci. Jak ho mám sundat?“
„To bys musel znát číselný kód,“ řekla jeho mamka.
„Já ho neznám.“
„Tak proč jsi to zamykal?“
Jenže kluci nejdříve něco dělají, pak se baví a na otázku „proč“ už většinou nezbývá čas.
„Tak jak ho sundáme?“
Teta zaperlila: „Nebudeš několik týdnů jíst, dokud nezhubneš, a on pak sám spadne.“
„Ale to nejde! Zítra máme ve škole k obědu špagety!“ křičel Aleš.
Pokračujte na další stránce
Mohlo by se vám také líbit
Do školy jsem musela běžet, abych to stihla dřív, než zazvoní.
Obrázky ze Sedmikrásky: říkanky, ukázky pro radost z knížky
