Podezřelých víc než dost – 2. místo ceny Havran 2021
Ruka mu ztěžkla. Zbraň se najednou zdála být chybným řešením. Cítil zvláštní pocit: na jedné straně mu bylo trapně, že se k něčemu takovému snížil. Přece není žádný vrah! Nikdy nikomu neublížil, nic neukradl, kam se to proboha až dostal! A zároveň v sobě zaznamenal zvláštní chvění a uvolnění. Půl milionu. Jeho dluhy to nepokryje, ale pořád je to půl mega. A s tím se dá už něco dělat. A možná je tohle cesta. Pořád lepší než nemít vůbec nic. Proč by ho zabíjel? Proč právě teď.
Odložil zbraň na stůl. Roman přistoupil k trezoru. „Pojďte ke mně s tím batohem, dáme to rovnou do něho,“ řekl. Přiblížil se. Stál hned vedle něho, ale přes otevřená ocelová dvířka dovnitř neviděl. Ani to, že z něho v momentě Roman vytáhl svou zbraň a hlaveň přitiskl přímo na zoufalcovo čelo.
Chlad a tlak v jednom bodě. Romanův přímý pohled. Ani kapka lidskosti. Viděl prst na kohoutku. Silné pálení za hrudní kostí. Oheň se přelil až do celé levé paže, nemohl popadnout dech. Potil se. Chtěl se rukou chytit za krk, jako by mu to mělo pomoci se nadechnout. Sesypal se na koberec.
Roman vrátil zbraň do trezoru. Popadl mobil. „Miláčku, prosím tě, jak jsi na tom teď s časem?“
Světlany hlas se chvěl. „Výborně. Potřebuješ dámskou společnost?“
„Spíš odbornou.“
„A copak? Zase nějaký vyděrač potřebuje přečíst ty správné paragrafy?“
„Jeden se mi tu válí na zemi. Pokud ještě žije, byl bych rád, aby mu natrvalo došlo, že takhle se ke mně nikdo chovat nesmí.“
Podpatky duněly chodbou. Světlana kráčela rychle. Letmo zaklepala a vstoupila hned po vyzvání. Roman klečel nad mužem, přikládal mu dva prsty na krční tepnu.
„Co jste tu vyváděli?“ vydechla Světlana.
„Vytáhl na mě bouchačku. Tak jsem mu ukázal, že taky jednu mám. A on se složil.“
„Měl by sis tu dát kamery a nevpouštět sem každého vagabunda.“
„Neboj, vím, co dělám. Mně nikdy žádný takový chudák nezabije.“
Světlana došla pro vodu, vychrstla mu ji do tváře a ještě ho z každé strany propleskla. Jakmile byl při vědomí, spustila svou právničinu: důsledky jeho jednání, paragrafy a pomalé zoufalé stárnutí v kriminále. „Všechny potřebné důkazy máme zaznamenané, do této budovy máte již vstup zakázán.“ Pak zavolali ochranku a Korce vykopli na ulici.
13. listopadu 16:00 Venku lije, tělo chladne
„Šéfe, dneska tu prý proběhl ještě jeden nepříjemný incident,“ mladý policista se s tabletem plným poznámek postavil hned naproti svému staršímu kolegovi. „Chvíli po obědě sem do domu vtrhl ozbrojený muž a napadl zavražděného střelnou zbraní. Nějaký Korec.“
Detektiv významně nadzvedl obočí. „A? Takže ho máme?“
„Podle výpovědi Světlany Zárubové byl ale následně vykázán z budovy. Ochranka to také dosvědčila.“
„Mohl se sem tedy zase vrátit a dokončit to?“
„Prověříme to. A to není všechno,“ pokračoval mladý policista. „ta ukrajinská uklízečka vypověděla, že taky chvíli předtím, než dokončila šesté patro, do ní vrazil jistý Miroslav Kovanda. Nemuselo by se to zdát nijak důležité. Ale prý vypadal hodně rozčíleně, na obličeji měl krvavou šmouhu a v ruce papíry, které pocházejí z této kanceláře.“
„A nepovídejte. Paní uklízečka je velmi všímavá. Krvavou šmouhu, říkáte?“
„Ano, takový červený flek po tváři, nenapadlo jí nic jiného, než že by to mohla být krev. A ty papíry poznala hned podle velkého loga v pravém horním rohu. Navíc Kovanda vypadal dost nervózně a vyděšeně. Vrazil do ni, div že ji neporazil, a ani nehlesl, hnal se dál dopředu.“
„A proč by vrah šel o patro výš a spíš se nesnažil odejít z budovy?“ ptal se starší detektiv, ale spíš sám pro sebe.
„Má tam kancelář. Mohl se jít i umýt. Už tam šel Marek Palec, aby ho vyslechl.“
13. listopadu 16:20 Lež nebo pravda?
„Dneska jsem Romana Havrdu vůbec neviděl,“ drmolil Miroslav Kovanda. Opíral se o židli, přes níž měl přehozené mokré modré sako. Zmokl snad taky venku, nebo se snažil smýt stopy? Když si sedal, Palec si všiml větší skvrny na rameni.
„Jste si jistý?“ mračil se na něho mladší detektiv.
Kovanda mlčel. Palec hluboce vydechl. Takovéhle lidi už má dávno prokouknuté. První lež na začátku a pak se do toho akorát tak postupně víc a víc zamotávají.
„Tak ještě jednou. Rozmyslete si svou odpověď. Máme svědkyni, která…“
„Oksana! Samozřejmě! Ale ta kráva je úplně mimo.“
„Jak prosím?“
„Ťukal jsem na Havrdu, ale neodpovídal, takže jsem hned odešel. Celý den jsem ho neviděl.“
„A ten krvavý flek na tváři?“
Pokračujte na další stránce.
Mohlo by se vám také líbit
