Podezřelých víc než dost – 2. místo ceny Havran 2021

„Krvavý? Vždyť to říkám, ta baba je šílená. Jakože jsem se vrhnul na Havrdu se žiletkou? Hele, neberte ji vážně…“

„A jak mi to tedy vysvětlíte?“

„Měl jsem na tváři takový nepěkný vřídek. Při holení jsem do něj omylem řízl. Tekla z něho krev. I když jsem to zastavil, odpoledne jsem si omylem seškrábnul strup a teklo to jako blázen. Hned jsem si toho nevšimnul, ale jak jsem přes to místo přejel rukou a měl na prstech krev, takže mi to došlo. Spěchal jsem k sobě, abych se umyl. A přitom jsem vrazil do tý uklízečky.“

Marek Palec nadzvedl obočí. Že by se mýlil?

13. listopadu 16:40 Smutná zpráva pro manželku?

Černého Petra si znovu vytáhl Palec, který v doprovodu uniformovaného důstojníka zvonil u dveří Havrdova bytu.

„Čekal bych, že takový chlap bude bydlet v nějaké obrovské kýčovité vile,“ poznamenal.

Po půl minutě se dveře otevřely. Na prahu stála Marie Havrdová. Ulekla se. Těkala očima z jednoho na druhého.

„Stalo se něco?“

Palec se legitimoval a požádal, zdali může vstoupit. Žena nervózněla pomalu kroutila hlavou. „Proč? Nemůžete mi to říct tady?“

„Já si myslím, že byste se měla raději posadit.“

Stiskla rty, přivřela víčka, vydechla. „Dobře,“ špitla. Usadili se v obýváku. Kolena přitisknutá k sobě, chvíli se dívala na jednoho, pak druhého, pak na třásně na koberci a tak zůstala. Po té, co jí Palec oznámil, že její muž byl zavražděný, stále neodtrhla zrak.

„Jste v pořádku?“ zeptal se jí.

Mlčela ještě několik vteřin. Nakonec s brekotem utíkala do vedlejšího pokoje. „Promiňte.“

Po pár minutách se vrátila, červený obličej, slzy otírala do kapesníku. „Je to šílený. A zrovna dneska jsem mu přála smrt. Mířila jsem na něj tou zbraní! Ale ve skutečnosti jsem nechtěla…“

Oba muži se na sebe podívali s podivem. „Jak prosím?“

„Byla jsem u něho. Chtěla jsem si promluvit. Nešlo to dál.“

„Co nešlo dál?“ Palec hltal každé slovo.

„Naše manželství. Nekonečné noční hádky, pak je celý den pryč.“

„Co bylo tématem hádek?“

„Neměla jsem skoro žádný peníze, nemohla jsem si zaplatit ani pilates.“

Palcovi to přišlo zvláštní. V Havrdově trezoru našli volně deset milionů. A ten škrt nechal svou ženu bez prostředků?

„V kolik jste tam byla?“

„Asi ve čtvrt na tři. Ale neměla jsem tam chodit,“ naříkala. „Viděla jsem je tam…“ brečela. Sotva jí bylo rozumět.

13. listopadu 14:15 Když přijela za manželem

Marie nikdy nejezdila výtahem. Už od dětství ji svíral strach, že by se s ní mohl utrhnout. A tak vyšla do šestého patra po svých. Téměř se nezadýchala, byla na to zvyklá. Zastavila se u dveří manželovy kanceláře. Narovnala si kabát, vlasy přes límec a chystala se zaklepat. Uslyšela však podivné zvuky, a tak instinktivně otevřela, aby se přesvědčila, že se nemýlí. Světlana se dlaněmi opírala o zeď a Roman Havrda hned za ní. Bylo jim zcela lhostejno, že místnost je volně přístupná, že by je mohl kdokoliv sledovat! Užívali si bez skurpulí. V Marii se vše vzpříčilo. Chtěla křičet i brečet. Tušila, že ten poměr ještě trvá, ale nikdy předtím svého muže nepřistihla. Tohle bylo příšerné zahanbení. Na nízkém stolku stále ležela Korcova zbraň. Popadla ji a namířila.

Roman otočil hlavu. Spatřil Marii, jak rozkročmo stojí tak metr a půl za ním, ruka s revolverem se jí třásla a v hustých proudech jí stékaly slzy po tváři. Sotva přes ně mohla vidět. Zapnul si kalhoty a otočil se k ní. Světlana zahromovala, ale jakmile zjistila, co se děje, zmlkla. Stála nehnutě. Jako by chtěla splynout se zdí. Škoda, že kancelář nebyla níž, mohla by vyskočit z okna.

Pokračujte na další stránce.

Stránky: 1 2 3 4 5