Penzion pro zoufalce – ukázka z knihy Past na sňatkového podvodníka
Dobře, první kontakt se příliš nevyvedl. A ačkoliv se Vašek snažil sám sebe přesvědčit, že to nebyla jeho chyba, opovážlivá drzost v mužově hlase mu ubírala vítr z plachet. Chytl za kliku, izolační páska se mu lepila na prsty.
Vstoupil do menší haly. Vpředu pult, za ním potetovaný chlápek v bílém tílku. Za pravým uchem měl lízátko. Evidentně už použité, protože se mu přilepilo na těch pár chlupů jinak téměř holé hlavy.
Chvíli váhal, pak udělal krok.
„Dveře,“ řekl suše chlápek. Vašek zavřel. „Tak na kolik nocí to bude? A jste sám?“ spustil podivný recepční.
„Ještě nevím.“
„Nevíte? Vy jako nevíte, jestli jste sám?“ ušklíbl se chlápek.
„Ještě nevím, na jak dlouho. Rád bych si tu odpočinul.“
„Jasně. Rozumím. Tady si výborně odpočinete. Tady je takový klid, fakt super pohoda,“ omílal laxně, „taková příšerná nuda. A votrava, že by z toho jednomu jeblo. Jo, tady si stopro odpočinete, na to dám krk.“
Pak k němu otočil knihu. „Se tady podepište. Jedna noc dvě stovky, oukej?“
Vašek v údivu nadzvedl obočí. Tak nízkou sumu za ubytování nečekal.
„Co je?!“ zavrčel recepční. „Zdá se ti to moc? Jasně, kámo, tak neděli máš zadarmo,“ začal hned s tykáním. „Je to v poho?“
Vašek přikývl. Recepční mu podal klíčky. „Hele, je to nahoře, hned první dveře. Pozor na kliku, aby ti nezůstala v ruce. S klikama tu máme fakt problém. Takže jemně nadzvednout dveře, chápeš, tak jako bys je chtěl vodnýst v náruči, a pak opatrně zatáhnout za kliku. A je to. Jasný, viď? Vypadáš študovaně, ty to pochopíš. Hele, jsem tu sám. Takže, povlečení je na konci chodby ve skříni. Koupelna a záchod je na tom samým konci.“
„Společný sociální zařízení?“ divil se Vašek.
„Sociální…? Jo, to je… ale neboj, jsi tu sám. Nikdo tě nebude rušit. Zvládneš si to povlíknout, že jo?“
„Pokojská tu není?“
„Však povídám, jsem tady sám. Ale za příplatek ti to povlíknu. Za příplatek cokoliv, rozumíš? Stačí říct.“
Víc než výmluvný pohled Vaška trochu vyděsil. Konstatoval, že to určitě zvládne. I uklidit si po sobě pokoj. Vysavač je taky na konci chodby. Všechny nejdůležitější věci jsou na tom samém konci. I toaleťák, kdyby náhodou na záchodě došel. (Jakože tam opravdu nebyl.)
Vzhled pokoje byl pro Vaška mírně řečeno šokující. Stál na prahu po úspěšném nadzvedávání dveří a zápolení s klikou a sám sobě si pokládal otázku, zdali tento návrat do skautských let má v pětačtyřiceti vůbec zapotřebí.
Martina Boučková
Stránky: 1 2
