Vzali jsme z domova taky dalekohled, o který si původně řekl táta, a nakonec o něj měla zájem celá rodina. Já jsem s ním sic chtěla nenápadně nahlížet Suchánkovým do oken, ale udělala jsem to jen na pár vteřin, protože jednak jsem přes záclony nic neviděla a taky mi došlo, že jsem trapná, ale brácha s tátou objevili daleko zajímavější způsob sledování. Dalekohled dokázal zaostřit i jednotlivé jehličí na vrcholku borovice, kde jsem stěží ze své pozice vůbec dohlédla. Bylo to doslova magické, když se najednou něco tak vzdáleného a