LOVID
-
LOVID – 18. kapitola, z e-knihy pro YA, zdarma
Co to zkouší? Ona je šílená! Posunula jsem na další fotku. V šoku jsem se málem udusila vlastními slinami. Byla jsem to já. Tehdy, jak jsem měla ty obří holinky. Jak to? Takže madam stála někde poblíž a fotila si nás? Vypadala jsem jako strašák. Vlasy mi čouhaly z pod čepice jako mokré zkroucené šňůry, neupravená, obličej katastrofa, jak pak by ne, když jsem se tvářila katastrofálně: nejvíc právě kvůli těm holinám, ale i proto, že nás tehdy mamka nedobrovolně vytáhla z postele a nutila sbírat ty pitomý mokrý klacky.
-
LOVID – 19. kapitola, z e-knihy pro YA, zdarma
Vyvolala ve mně pocit viny a nezodpovědnosti. Má pravdu. Jsem naštvaná na Nicky a kvůli tomu by to měla odskákat celá rodina? Navíc to tady všem svědčí a mně se tu taky líbilo, hlavně kvůli Filipovi, a neměla bych se hned vzdávat. Taková přece nejsem! Takže spíš se konečně vzpamatuju a vydám se do útoku. Jsem přece v právu a ona si vymýšlí, takže se to nakonec musí prolomit. A musí vyjít pravda na povrch!
-
LOVID – 20. kapitola, z e-knihy pro YA, zdarma
Komentářů pod videem a fotkou přibývalo, až jsem je nestačila číst. Ale ani jsem je číst nechtěla! Vždyť co věta, co zkratka, co nenávistný gif, tím víc jsem se cítila příšerněji, absolutně k ničemu, prázdná a nejhorší na celém světě. Už jsem ztrácela i pevnou půdu pod nohama, že jsem opravdu ta nevinná. Vždyť já jsem fakticky proti ní opravdu vystřelila! Dala jsem ji ránu. Tohle je jen důsledek toho, že se neumím ovládat.
-
LOVID – 21. kapitola, z e-knihy pro YA, zdarma
Mamku popadl gruntovací amok a potřebovala k tomu ještě nějakou další ženskou, protože evidentně uklízení je jen ženská práce a chlapi nemají pro to buňky. Stačí se podívat na bráchův stůl, pokoj nebo skříň. Asi na tom něco bude. Jenže mamku popadl úplně extra crazy amok. My jsme i vyndávaly věci ze skříní: knížky, oblečení a tak, co tam bylo ještě předtím, než jsme přijeli. A vymývaly poličky.
-
LOVID – 22. kapitola, z e-knihy pro YA, zdarma
Já si zase myslím, že člověk nejvíc pochopí, jak ubíhá čas, když dlouho nikoho nevidí, a pak je překvapený, jak se změnil. Jako Filip. Už to není žádný nějaký obyčejný kluk, ale fakt mu to sluší. Nebo jako jeho babička a děda. Já si někdy taky připadám stará, když vidím, jak udělali nový remake ke Lvímu králi a Aladinovi. Proboha, vždyť to byly pohádky mého dětství! Animované Disneyovky a oni je teď už museli předělat? Nebo když brácha dorostl do nějakého věku, že už byl schopen chápat, tak užasl nad existencí Toy Story a já už měla za sebou všechny tři díly a ne jednou. A nemluvě o hrách. Ty…
-
LOVID – 28. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
Náš barák je hned zkraje, ze tří stran nás tedy obklopuje les. Se světem nás spojuje jedna silnice. Hned vedle nás jsou ještě další čtyři baráky, Suchánkovi, NickyS, a pak dva domy, ve kterých nemám ani tušení, kdo tam bydlí, protože tím, že nejsme místní a přijedeme občas, se vlastně známe jen s nejbližšími sousedy. Já vlastně ani netuším, jestli tam někdo doopravdy je, nebo není. A pak se táhne zase les, který rozděluje jakási hájenka, a znovu les a po dlouhém úseku teprve centrum obce, kde je nalepený barák na baráku s malými zahrádkami a lidé si tam vidí až do kuchyně.
-
LOVID – 27. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
Viděla jsem, jak z toho má Filip špatné svědomí. Ani já jsem se necítila nejlíp. Chtěla jsem zpátky svůj život a své soukromí a ano, Filip měl pravdu, zašlo to až příliš daleko a to jsme teprve kousek předtím, než umožníme, aby Nicky zjistila, že nejsme takoví nímandi, že jsme o krok napřed, že tohle nejspíš bude pro ni šach mat. Ale co udělá potom? Čeho všeho je schopná? A budu i já v pohodě? Ta, která udělala skoro to samé? Jasně, zveřejním pravdu, ale jak? Natočenou skrytou kamerou... Je to taky vlastně podraz. Kousla jsem se do rtů, abych vydržela. Byla jsem ráda, že tu byli všichni ostatní, hlavně drsná Kačena.…
-
LOVID – 23. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
A já budu ještě raději, až se nám podaří vyhrát nad NickyS, říkala jsem si pro sebe. V tuto chvíli mi sice vadila úplně nejmíň na světě, protože jsem měla plnou hlavu a srdce jen Filipa. Ale kdesi hluboko mě stále drželo varování, abych na to nezapomněla. Já ji můžu ignorovat, ale jestli ji baští víc jak padesát tisíc lidí, tak ti všichni si musí myslet o mně jen to nejhorší. A to se musí změnit! Protože jak známo, to číslo na internetu by akorát tak mohlo jen narůstat. A pak už by se to třeba nedalo ani zvládnout.
-
LOVID – 24. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
Jako dítě jsem sníh milovala, teď už z něho neblázním, ale zase na druhou stranu, když přijde v zimě, umím si ho užít. Jednou, dvakrát a pak už se nemůžu dočkat, až bude zase teplo. Poslední týdny je ale obzvláště ošklivě, pořád prší, je i větší zima, říká se, že to je jeden z nejstudenějších březnů za dlouhé období a vrcholem bylo ono sněžení. Když jsme ale seděli na lavičce na autobusové zastávce a odhlédli od mobilu, viděli jsme jak bílé vločky
-
LOVID – 25. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
A pak odešla. Ve zprávě mi přistála fotografie Filipa. Pravá ruka s mobilem ve vzduchu, levou se opíral. Fialové legíny byly vtipné, ale jeho tvář byla nádherná. Bez roušky. Připadala jsem si, jako v nejodhalenější intimitě. Když někoho vídám pořád zakrytého, jen oči jsou mu vidět, ty krásné modré oči, a pak takhle! Někoho, koho miluji. A jeho pohled, vyděšený i vysmátý, ta fotka byla záhadná jak obraz Mony Lisy. V té jedné vteřině, co to Kačka cvakla, ještě nezpracoval celou situaci. Smál se tomu, že má dívčí legíny, že jsme spolu na chatu, že ho sestra přistihla, že se cítil jako král vtipu, ale už měl náběh na to, že tuhle…
-
LOVID – 26. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
Když to řekla takhle, tak mě polil studený pot. Mně je šestnáct! Já tahle vůbec neuvažuju! O tomhle. Teď. Proč jako? To snad... Filip je super. Jsem ráda, že je to můj kluk. Ale že bych nakonec patřila do... Vybavila jsem si momenty, než jsme sem jeli. Jak jsem byla v obýváku a naši mi oznamovali, že budeme v době uzavírky na chalupě. A já se bránila, protože jednu z věcí, kterou jsem si jako první představila, byli střelení tlustí důchodci, kteří si pouštějí nahlas dechovku, u toho grilují a hlavně tancují. A že jsem si říkala, že jestli já... jestli já budu mít jednou sto dvacet kilo
-
LOVID – 30. kapitola z e-knihy pro YA zdarma
Normálně člověk chodí s mobilem všude, i na záchod. Taková je prostě doba. Rodiče už nekroutí očima, protože to dělají taky tak. Ale babička má ještě tlačítkový mobil bez přístupu na internet, takže ta to ještě nechápe. Je k tomu hodně vtípků, jeden třeba říká: „Já na záchodě bez mobilu: v koupelně máme 450 dlaždic.“ Nebo fotky, když někdo trůní a v ruce drží šampon a čte si jeho složení ve všech jazycích. Opět: „já na záchodě bez mobilu.“ Tak jsme si zvykli ho mít s sebou, že prostě neuděláme žádnou potřebu, aniž bychom u toho něco nečetli nebo nesledovali.
-
LOVID – 29. kapitola z e-knihy pro YA zdarma
Sklopila jsem vička. Potřebovala jsem tmu, abych lépe slyšela své vlastní myšlenky. Asi není ode mě moc vyzrálé, abych ho takhle přehlížela, když mi vlastně tolik pomohl. Přece mi bylo s ním tak hezky. Jak se tehdy svlékl do plavek a vlezl do toho ledového písáku! Jak jsme se procházeli lesem k Labi! Jak jsme spolu spadli z houpačky a byli celí od bláta. Jak jsme si sedali na lavičku na zastávce, povídali si, smáli se a sledovali Boku no Hero Academia. Jak jsme si pořád psali a volali a sdíleli filmy. Jak mi řekl, že se do mě zamiloval už na základce.
-
LOVID – 31. kapitola z e-knihy pro YA zdarma
Vzali jsme z domova taky dalekohled, o který si původně řekl táta, a nakonec o něj měla zájem celá rodina. Já jsem s ním sic chtěla nenápadně nahlížet Suchánkovým do oken, ale udělala jsem to jen na pár vteřin, protože jednak jsem přes záclony nic neviděla a taky mi došlo, že jsem trapná, ale brácha s tátou objevili daleko zajímavější způsob sledování. Dalekohled dokázal zaostřit i jednotlivé jehličí na vrcholku borovice, kde jsem stěží ze své pozice vůbec dohlédla. Bylo to doslova magické, když se najednou něco tak vzdáleného a
-
LOVID – 32. kapitola z e-knihy pro YA zdarma
A tak jsme si dali sraz na zastávce, jako vždycky a jeli. První Filip, protože to tu zná lépe a chtěl mi i něco ukázat. Po naší obci není těžké jezdit, jedna rovná silnice, domy, les, domy, les, domy, domy, domy, pole, konec obce. Ale dá se i odbočit. A za hospodou, která už ztratila naději, že se vůbec někdy znovu otevře, dokonce měla jedno okno prasklé a drolila se tu omítka, jsme odbočili doleva, kde už silnice nebyla zrovna moc příjemná, museli jsme dávat pozor, zpomalit, ale na konci nás čekal báječný výhled z jedné mála vyvýšin v této rovinaté krajině.
-
LOVID – 17. kapitola z e-knihy pro YA zdarma
Odpoledne jsem se konečně pustila do toho, co jsem si tak trochu plánovala ještě před příjezdem a to už uběhl týden. Vlastně mě k tomu přivedla mamka. Upravit si pokoj podle svého. Brácha s tátou už ze sebe osprchovali všechnu bílou barvu a čekali, až to v garáži oschne, aby mohli nanosit věci zpátky. Babi vykukovala směrem k nebi, jestli nezačne pršet, ale já jsem ji ubezpečila, že Siri předpověděla pěkné počasí, tak to dobře dopadne.
-
LOVID – 16. kapitola z e-knihy pro YA zdarma
Pozdě večer jsem si po pár nepovedených klicích, krkolomných dřepech a zoufalých sklapovačkách, s nádhernou pletí díky masce z droždí, jejíž aroma o to víc svádělo mou mysl na lívance, psala se Simčou o příšerné NickyS, která za každou cenu musí být středem pozornosti, chce mi ukrást Filipa, ale přitom jí to člověk těžko může vyčítat, když je prostě tak dokonalá. Chci se na ni hněvat, ale pak uvidím tu její hladkou pleť, ty perfektní rady, které mají pomoc nám všem, obyčejným holkám, vidím, jak maká, jak se se všemi znalostmi a zkušenostmi podělí, je pak opravdu hodně těžké říct něco hnusnýho.
-
LOVID – 15. kapitola z e-knihy pro YA zdarma
Ráno zpráva od Koblihy. „Žiješ?“ Čas odeslání jedna hodina ráno. Co mu jako na to mám napsat? Spím, ne? No, taky je pravda, že kdybychom nebyli na chalupě, ale doma, tak je docela pravděpodobné, že bych v tu hodinu ještě byla vzhůru. Scrollovala jsem výš. Aha, on to zkoušel víckrát. Sháněli mě do týmu ve Fortnite s poznámkou, jestli se ještě v páté sezóně jako hodlám objevit. Mé každodenní boje se zúžily do zatím pouhých dvou, co jsem tady.
-
LOVID – 33. kapitola z e-knihy pro YA zdarma
Za chvíli jsem uslyšela známý zvuk přijíždějícího a brzdícího kola. Seskok. Lehký dupot podrážek... Zvedla jsem hlavu. Nicky. Seskákala ke mně, nohy se jí podkluzovaly. Bylo tu taky hodně mazlavého bláta ze včerejšího deště. Chytla mě ze zadu v podpaží a snažila se vytáhnout. Nešlo to, nohy se jí totálně podklouzly a sesupla se na zadek. „Zaklínily se mi nohy,“ řekla jsem. Odmítala jsem s ní diskutovat o tom, proč mě sem srazila, jestliže se v ní tedy najednou hnulo svědomí.
-
LOVID – 34. kapitola z e-knihy pro YA zdarma
Když jsem otevřela oči, chvíli jsem nechápala, kde to jsem, co je za den, co se stalo. Takové to zlomení v čase a v prostoru. Nahlédla jsem do mobilu vedle postele. Byl plný zpráv, hlavně od Filipa. Ostatní ve skupinovce neměli tušení, co se stalo, tak jen tak klábosili a mně tam naskakovala upozornění. Ale Filip to už věděl. Od Jakuba, který si jen tak mimochodem také všiml, že ty boty v předsíni nejsou moje.
-
LOVID – 35. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
Když se mě brácha večer ptal, jestli nevyužiju úraz ve prospěch, že bych se ulila ze školy, na chvíli mě ta myšlenka zaujala, ale pak jsem si uvědomila, že klikat myší ještě zvládnu a většinu zápisu dostáváme v powerpointové prezentaci a vlastně ruku budu potřebovat jen pro vyplňování pracovních sešitů na angličtinu, němčinu a pro matiku. A to nějak v klidu dám.
-
LOVID – 14. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
Nevím, jak to mají kluci, ale pro nás holky je opravdu to sebeovládání nejtěžší věc. Když jsme zamilovaný, tak bychom se na svýho kluka nejraději pevně nalepily, abychom s ním mohly být pořád, ve dne v noci. Netoužíme po ničem jiném, než po tom úžasném pocitu, chceme jeho pozornost, polibky, úsměv, chceme být na stejný vlně, chceme od něho, aby sršel nápady, kterými by nás stále překvapoval, jsme na měkko i ze sebemenších dárků, chceme spoustu nesmyslů a stupňovat tu hřejivou slast u srdce, ale to je chyba.
-
LOVID – 13. kapitola z e-knihy pro YA zdarma
Stála jsem na podobném místě, protahovala si lýtkové svaly, proběhla kolem mě, uhlazený účes, na kterém se ani vlas nepohnul tak, aby jí byť trochu rozcuchal. V obličeji pořád dokonalá, já už bych byla rudá. Legíny, mikina, rozhodně víc šik než já, i když jsem si už sundala zimní bundu, abych nevypadala jako obří koule, ale za to moje tlustá červená mikina byla spíš radarem pro rozzuřené býky, kdyby tu nějací byli.
-
LOVID – 12. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
A tak jsme spolu ještě chvilku telefonovali. Mluvila jsem potichu, aby mě nebylo po domě moc slyšet. Nevím, jestli brácha poslouchal, nebo třeba mamka s taťkou, to je fuk, chtěla jsem prostě soukromí. Řekla jsem mu, jak jsem v tom viděla hodně spojitosti s dnešní dobou a naší situací. I když nás nevraždí žádní pravěcí tvorové, ti z filmu vypadali něco jako zmutovaní netopýři. A přece už na začátku proběhlo, že koronavirus pochází právě od netopýrů. A příběh byl taky o rodině, co odjela na venkov. Jako my.
-
LOVID – 8. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
Filip teda rozhodně vypadá v pohodě a naši i babi, kdyby chtěli, tak by to mohli překousnout. Ale když to prostě nejde, no co no, aspoň si budeme psát na discordu. Udělala jsem pár snímků z grilovačky, poslala je Filipovi a taky do skupinovky, aby ostatní v panelácích viděli, jak si i v takové kritické situaci umíme užívat života. Ach jo.
-
LOVID – 11. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
S Filipem jsem si psala skoro do půlnoci. Žádný Fortnite, Netflix, i když to poslední jsme si slíbili, že se druhý den společně podíváme na jeden film. Jako bychom byli v kině. Budu sdílet obrazovku a přitom pokecáme. Pomalu se z toho stává závislost. Je to teprve třetí den a já se těším na další, až si od něho přečtu zprávy a budu moct odpovědět. Večer se mi usíná při vzpomínce na to, o čem jsme se bavili, jak jsme byli u písáku, jak vlezl do té ledové vody (proboha!), jak má opravdu moc pěkné tělo (kristepane!), a hlavně, jak se hezky usmívá.
-
LOVID- 10. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
„Taky mě zemák nebaví,“ konstatovala jsem. Normálně bych ho vyškrtla z osnov. Nebo! Mám lepší nápad. V hodině bychom měli na očích brýle virtuální reality a cestovali místem, které bychom měli zrovna probírat. A když už teda musíme vědět to hospodářství, tak bychom třeba cestovali i hnědouhelnými doly nebo mezi ropnými vrty a tak. Určitě by to bylo zábavnější vidět nejdelší řeku světa jako z letadla nebo rovnou z člunu a klidně by se včetně proslovu mohla vpravo nahoře ustalovat ta nejdůležitější data. Takový zeměpis by mě bavil! A klidně by takhle mohl probíhat i děják. Procházet se třeba válečnými zákopy nebo se dotýkat gilotiny na pařížském náměstí du Carrousel v květnu 1793
-
LOVID- 9. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
neprůstřelný a přitom pružný a prodyšný. Nejnovější módní trend dvacátého druhého století, doplnění o stylovou roušku. Jsou vidět jen oči, vše ostatní je zakryté. Před viry, před nebezpečným slunečním zářením. Ještě doplnit o brýle a ochrannou přilbu a nic se nemůže stát.
-
LOVID – 7. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
sedm hodin se z přízemí rozproudila hudba. Možná tam řvala dýl, ale mě probrala ze spánku až pár minut po té sedmé. Nahlas puštěné rádio, ale ať hrálo cokoliv, měl by to někdo vypnout, protože já jsem měla v úmyslu jen spát. Nechápala jsem, kdo přišel o rozum a může tohle dělat v nejlínějším dni v týdnu!
-
LOVID – 6. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
Babička stejně celou cestu jela s respirátorem na obličeji, ale nevadilo nám to. My jsme si taky nechali roušky. Mamka zářila a Jakub taky. V autě na tabletu ukazoval babičce různé fotky, které nedávaly žádný smysl ani umělecký pohled. Vyfotil skříň a svůj bordel na židli a úspěchy v Minecraftu. Ono to stejně přes ty listy skoro nebylo vidět. To abych nezapomněla: Babička si skutečně sbalila i květiny v květináči a my jsme měli každý jednu na klíně. Vypadali jsme, jako když jsme vykoupili celý zahradnictví.
-
LOVID – 5. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
V jídelně se střídají někteří učni z oboru kuchař a číšník v rámci praxe. A na Kláru se nedá zapomenout. Polila totiž Podivína polívkou. A to dokonale. Nejspíš se na ni podíval tak jako na ostatní holky, takže se pochopitelně lekla a vychrstla mu talíř omylem do klína. Dostala tehdy od své mistrové přede všemi dost vynadáno a pak jsem ji viděla na chodbě brečet. Jenže v tom byla nevinně. Z Podivína mají nahnáno všichni. Proč ten kluk se vždycky musí na holku koukat jako masový vrah, to fakt nechápu. Přitom je prý hodně chytrý. Patří k programátorům a dokonce prý hacknul školní stránky. Přitom místo dvojky z chování dostal pochvalu, protože upozornil na jednoduché chyby našich…
-
LOVID – 4. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
„Budu potřebovat posilu. Kdo se mnou pojede na nákup?“ zeptal se táta. Pochopitelně jsme s bráchou vrčeli. „A nemůže jet mamka?“ snažil se Kuba najít východisko. „Myslím: ještě další posilu,“ zdůraznil táta. „Bude toho hodně.“ To se mi teda strašně chtělo. Nasadit respirátor, takže jsem musela doma nechat brýle, protože při každém výdechu se mi celé zamlží. A táta to vzal skutečně z gruntu. V marketu jsme vypadali jako asijští obchodníci, kteří si kupují zásoby do svého malého obchůdku podle toho, co je v akci. Jenže my brali vše. Deset kilo mouky. „Bude to stačit?“ řekla jsem sarkasticky. „Máš pravdu, vezmu radši patnáct,“ na to mamka. Vtip se nepovedl. Celá krabice těstovin. Brambory. Tři…
-
LOVID – 3. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
Takže budu na konci světa, nemám kluka a v noci mě sežerou komáři. Jasně, v tomhle ročním období ještě nejsou. Kdepak! Na naší chalupě je určitě možný všechno. Jsem dokonce ochotná připustit, že tam žije ten nejodolnější celoroční druh. Hlavně právě proto, že hned na kraji pozemku u lesa protéká zakalený potok, obrostlý řasami, na nichž sice na jaře rostou krásné bílé květy, takže vypadají hezky, ale ve skutečnosti by se měly raději celé vytrhávat, protože se v nich drží stojatá voda, naprosto dokonalá líheň pro ty ubzučené potvory. Jenže nikdo se k čištění potoka nemá, já teda rozhodně ne, to by měla být spíš práce pro chlapy.
-
Lovid – 2. kapitola z e-knihy pro YA zdarma
Když se mamka vrátila z práce, našla nás, mě a bráchu, prakticky v podobném stavu, v jakém nás ráno opouštěla. Oba jsme byli v pyžamu, brácha rozcuchaný, já jsem měla vlasy nějak pospínané, aby mi nepadaly do očí, a hlavně byly už taky trochu mastný, měla bych si je umýt, ale doma člověk tak zlenivěl... Oba jsme měli rozházené učení na stole. Jak skončilo vyučování, tak nás to přestalo zajímat. Kdo by to uklízel, když se druhý den jeden nanovo. A oběd taky zůstal v lednici. Nedotčený.
-
LOVID, 1. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
Rozkvetlá jarní louka. Jasné tyrkysové nebe. Naprostý klid. Sedím na měkkém polštáři z bílých květů. Blíží se. Přes sluneční jas mu nevidím do tváře, ale přesto moc dobře vím, kdo to je. Usmívám se, protože mi vůbec nic nemůže zkazit tento okamžik. Slyším jeho hlas: „Ty dnes nemáš školu?“ Cože? Prudce otevřu oči. Byl to jen sen? Stejný pokoj jako včera a před týdnem a posledních několik let. A podezřelé světlo v místnosti. Rychle mrknu na hodinky.
