LOVID – 26. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma

Pondělí ráno. Klasika. Sedm hodin, hraje hudba. Probouzím se. Usmívám se. Jsem šťastná. K snídani jogurt. Nasypala jsem si do něho slunečnicová semínka. Z obýváku zněly zprávy. „Ministr Blatný by měl odpoledne představit plán rozvolňování opatření, výrazné změny nečeká… Letošní udílení hudebních cen Grammy dominovaly ženy, nahrávku roku si odnesla Billie Eilisih.“

„Yes,“ vyhrkla jsem, sotva jsem spolkla lžičku jogurtu.

„Další země z preventivních důvodů pozastavují očkování vakcínou od společnosti AstraZeneca… Společnost provedla přezkum očkování a nenašla žádný důkaz zvýšeného rizika tvorby krevních sraženin…“ četl moderátor.

„Tak to vidíš. Pořád, že se máme chránit očkováním a teď očkování stahují,“ řekla mamka.

„Ale je víc společností, co to nabízejí, ne?“ zeptala jsem se.

„To ano, ale copak se tomu dá po tak krátké době věřit? Já nevím. Jsem spíš skeptik. Všechno běží tak rychle. Ten virus. To uzavření. Pak to vaše online studium. To tu nikdy v minulosti taky nebylo. A teď to očkování. Jako by se svět otáčel mnohem větší rychlostí.“

Pokrčila jsem rameny. Země se točí jako blázen, ale já jsem šťastná. Mám Filipa. Je dobré míti Filipa. Mrkla jsem na mobil. Byl offline. Ještě chrní. Neva. Mám jeho fotky, že.

Brácha přišel celý nějaký zmačkaný. Měl obtisknutý polštář na tváři, až mi to připomínalo mapy z učebnic vlastivědy ze základky. Taky takové zvrásněné. Říkalo se tomu topografická mapa nebo tak nějak. Kdo by si to pamatoval. A vlasy měl rozcuchané, přerostlé.

„Ty máš teda pačesy. Řeknu odpoledne tátovi, aby tě ostříhal. Vždyť přes tu ofinu nemůžeš ani vidět.“

U holiče byl Jakub asi jen dvakrát. Pak to mamka vzdala, jak se tam vrtěl a kolik musela kadeřnice vytrpět, tak ho začal stříhat táta. Jenže protože kvůli koronaviru jsou všechna kadeřnictví, ale i ostatní služby zavřené, tak je celý národ plný neupravených vlasatců. Mamka to ještě nějak uhlídá, říká, že její kadeřnice je jakákoliv drogerie, kde si může koupit barvu, ale táta už vypadá skoro jako hippiek ze starých filmů, a brácha tedy spíš jako nějaká obdoba neandrtálce, ale jeho pak srovnají tátovi nůžky a strojek. Babička, když se chce líbit, natočí si vlasy na natáčky, a je to.

Vlezla jsem ještě pod peřinu na půl hoďky a pak se přihlásila na němčinu. Ich werde trpět jako zvíře. Tak nějak.

„Dobré ránko,“ přistála mi zpráva od Filipa.

„🧡.“

„V noci se mi o tobě zdálo.“

Jak to říkala Kačena? Beznadějnej romantik? Ale mně se to líbí!

„Doufám, že v dobrém.“

„Jo, byla to legrace. Bylo léto a seděli jsme u vás na střeše.“

„😃 Pořád se tě to drží?“

„Na to se nedá zapomenout a evidentně moje podvědomí s tou myšlenkou, že bychom tam vlezli oba dva, stále pracuje.“

Já už bych teda rande strávila raději někde jinde. Z lezení po střechách jsem vyrostla. Spíš bych radši lezla po horách. Samozřejmě až otevřou okresy. A když jsem tu poslední myšlenku sdělila Filipovi, řekl, že mě bere za slovo.

„Když si ale představím, že se skoro rok nehýbu, to bude teda fakt sranda. Dřív jsem jezdila dost často na inlinech a vlastně pořád někde byla a teď jen doma.“

„Přibalíme si kyslíkovou bombu 😃.“

„A kdyžtak tísňové volání na mobilu to jistí 😃.“

„Nebo prachy na lanovku 😃“

„Pokud budeme někde poblíž.“

„Nebo se prostě skutálíme dolů, ušetříme mraky energie.“

„Jako že se nahoru vůbec nevyškrábeme a rovnou zafičíme dolů?“

„No, když nebudeme moct v půlce kopce popadnout dech…“

„😃 Píšeme jak nějací důchodci.“

„Tahle doba je jako nácvik na stáří. Ne, kecám, to bude v pohodě.“

Pokračování na další stránce.

Stránky: 1 2 3 4