LOVID – 34. kapitola z e-knihy pro YA zdarma

Když jsem otevřela oči, chvíli jsem nechápala, kde to jsem, co je za den, co se stalo. Takové to zlomení v čase a v prostoru. Nahlédla jsem do mobilu vedle postele. Byl plný zpráv, hlavně od Filipa. Ostatní ve skupinovce neměli tušení, co se stalo, tak jen tak klábosili a mně tam naskakovala upozornění. Ale Filip to už věděl. Od Jakuba, který si jen tak mimochodem také všiml, že ty boty v předsíni nejsou moje.

„Lásko moje, prosím, napiš mi, kde jsi? Jak se cítíš?“ A deset podobných zpráv.

„Jsem doma,“ odpověděla jsem.

„Jsi v pořádku?“

„Mám zlomenou ruku a pochroumaný koleno. A nějaké odřeniny a modřiny. Jinak dobrý.“

„Jak se cítíš?“

„Už dobře. Pěkně jsem se vyspala. Není nad vlastní postel J.“

„Musím tě vidět. 🧡“

„Budeme tu s mamkou do zítřka nebo do pozítří.“

„Přijedu za tebou.“

„To nemusíš. Nejpozději v pondělí určitě budeme zpátky.“

„Do tý doby to nevydržím. Musím vidět, že jsi v pořádku.“

„Jsem v pořádku.“

„To říkáš jen tak. Jsem strašně nešťastnej. Kdybych jel s tebou.“

„Měl jsi práci.“

„Ale měl jsem být s tebou.“

„Filipe, neblázni. Ty přece za to nemůžeš!“

„Já vím. To Nicky.“

„Kdo ti to řekl?“

„Jakub vyfotil ty boty, ve kterých jsi přišla. Ty přece nejsou tvůj styl,“ odpověděl. A já bych mohla dodat: a ani cenová kategorie.

„Nicky mě doprovodila domů. Šla jsem v jejich botách.“

„Takže mi chceš říct, že to nezpůsobila?“

Kruci. Řekli jsme si, že si nebudeme lhát. Že nebudeme mít žádné tajemství. Ale taky nechci, aby se to nějak dál řešilo. Já už chci mít všechny války s Nicky za uzavřený.

„Mluvil si s ní?“

„Neodpovídej mi otázkou.“

„Ano, shodila mě. Ale vrátila se a pomohla mi.“

„Jenže tě shodila. Ona to způsobila.“

„To ano, ale taky si myslela, že spadnu jen na zadek.“

„Protože jí to vůbec nemyslí! Je plná nenávisti.“

„Filipe, já bych tě chtěla poprosit, abys to s ní neřešill.“

„A proč? Zranila mou holku! Musím si to s ní vyřídit.“

„Filipe, já vím, ale… já už to chci všechno uzavřít. Nech to plavat. Přehnala to, ale pomohla mi dostat se domů.“

„To ti nemůžu slíbit. Jsem strašně naštvanej. Na ni.“

„To je právě to. Každý jsme pořád na někoho naštvaný. A to si pak můžeme dělat naschvály donekonečna. Nemůžeme to prostě ukončit? Zvrtala to, ale pak to napravila.“

„To si budu muset ještě rozmyslet.“

Pokračování na další stránce.

Stránky: 1 2 3 4