LOVID – 13. kapitola  z e-knihy pro YA zdarma

„Neblázni. Je tam zima!“ Mamka zjistila, že jí teče do bot. Z jejich představ svobody, aby se mohla volně projít po NewYorkeru a ohmatávat si hadříky a podívat se mezi lidi, nakonec vzejde jediný vítěz a to náš táta, protože navzdory nevlídnému počasí, ale suchým silnicím, si to užije jen on.

„Mám dobrou kombinézu. V té mi zima nebude.“

Bílou barvu nechal stát v předsíni a šel do garáže zkontrolovat svou jednostopou milenku. Po chvíli jsme slyšeli zabublání motoru a tátovo radostné zvolání: „Je to dobrý. Chytla hned napoprvé!“ A bylo jasný, že už mu nic nezabrání.

Jakub se vykláněl z okna kuchyně, div že nevypadl a křičel, že se chce taky projet.

„Zalez! A zavři okno. Takhle topíme pánu bohu do oken,“ řekla vehementně babička, aby tátu snad nenapadlo Kubovi nasadit máminu přilbu a vyrazit s ním ven.

„Ale já bych chtěl…“ žadonil.

„Počkej si, až budeš větší,“ na to dodala mamka.

„Já si myslím, že jsem velkej až až,“ nenechal se brácha odbýt. „Umím naštípat dříví, pracovat s pilou a s tátou jsme spravili sekačku. Motorku bych taky dal.“

Máma si vzala zmrazený hrášek, odložený na kuchyňský lince, který chtěla přidat na pánvičku k masu, a přiložila si ho na čelo. Z hluboka vydechla a téměř rezignovaným hlasem dodala: „Jakoubku,“ takhle ho často neoslovuje, „prosím tě, aspoň kvůli mně, ještě s tím počkej. Stačí mi tu jeden šílenec. Kdyby se tátovi něco stalo, musím mít v domě aspoň jednoho chlapa, co se o mě postará, je ti to jasný?“

„Co by se tátovi mělo stát?“ mračil se Jakub.

Mamka usoudila, že její mateřské psychologické hry na city se lehce zvrtávaly.

„Nic se mu nestane.“

„Tak proč to říkáš?“

„Já říkám, kdyby… rozumíš? Kdyby… Jdi si nahoru do svého pokoje. Nemáš žádné úkoly?“

„Ne. Ale mohl bych aspoň vymalovat. Táta přinesl tu barvu.“

Mamka ztrácela pevnou půdu pod nohama a chvílemi to vypadalo, že vybuchne. Zároveň ale nechtěla nijak bráchu citově zranit, protože podle ní je to to nejhorší, co může rodič udělat. Nějaké to plesknutí přes zadek je nic, je to jen takové varovné, že dítě už něco přehnalo, ale citová zranění mohou prý zůstat v mysli hodně dlouho a později zapříčinit, že se spolu odcizí. A toho se mamka bála nejvíc. Ona se prý takhle hodně odcizila se svým tátou a už nemá možnost, jak by to napravila, protože děda je už několik let mrtvý. Já jsem ho viděla naposledy, když mi bylo asi tolik, co Kubovi, spíš asi o rok víc, a to si ho pamatuju jen jako mrzutého pána, který seděl v křesle a na všechno nadával a říkal ne.

Mamka říkala, že takový nebyl celý život, že se změnil až ke stáru. Jenže předtím si to mezi sebou pokazili jinak: tím, že si mamka vybrala tátu, který se dědovi nelíbil, že se přestěhovala do města a že se smířila jen s prací běžné účetní ve velké firmě, zatímco on očekával, že bude přinejmenším manažerkou. A to asi proto, že mámina sestra je doktorkou, viriložkou, a dokonce se občas mihla v televizi nebo v novinách, hlavně poslední dobou kvůli koronaviru s ní občas dělali novináři rozhovor. Ale toho se děda už nedožil, on věděl, že má prostě titul, pracuje v laboratoři a vůbec teta Gábina působí velmi noblesně a zvláštně čistě. Všude nosí rukavičky, i když jde na návštěvu, a pořád má u sebe v kabelce dezinfekci na ruce, a její pleť je tak hladká a vypnutá, jako by vůbec nechtěla zestárnout. Působí velmi vznešeným téměř aristokratickým dojmem a mamka říkala, že jí děda tetu Gábinu pořád předhazoval jako příklad toho, jak mamka akorát promarnila své schopnosti a že je ostudou rodiny. Naštěstí teta je jinak v pohodě a prý často mamku v slzách objímala a říkala, ať si z toho nic nedělá, že prostě jejich táta už je takovej, a že je jedno, co dělá, hlavně jestli jí to baví a je šťastná. Byla vždycky, ale ne když se vracela z návštěvy od rodičů. A babička uklidňovala mamku jen v tichosti, aby to děda neslyšel, protože jinak vyšiloval, že se mu prý za zády posmívají, že mu to je jasný, protože on jediný celou dobu dbal na výchovu a na to, aby z jeho dcer něco bylo, zatímco babička byla spíš jen na to vaření a štěbetání. Načež pak přestoupil k tomu, že vlastně ženský jsou stejně jen k plotně, takže čemu se pak diví.

Pokračování na další stránce.

Stránky: 1 2 3 4