LOVID – 8. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma

„Ty z bazénu jsou ještě z dědova kinofilmu. A to na střeše už jsem fotil z mobilu. Kdyby sis chtěla někdy tu střechu zopakovat, tak se předem hlásím.“

„Tehdy jsem dostala dost nařezáno, dnes by to asi nebylo o nic lepší.“

Zatím na chatu se Simčou mi přistál velký tlustý zvednutý palec. „Probíráte se na chalupě starýma fotkama?“ přišla od ní zpráva.

„Tu mi poslal Filip.“

„Ten soused? On tě má vyfocenou?“

„Prý mě sledoval.“

„Trošku úchyl, ne?“

„Já bych řekla, že docela roztomilý.“

„Seš normální?“

„Tak tehdy byl malej kluk.“

„Kolik mu bylo?“

„Dvanáct.“

„Beru zpět, malej úchyl. To dneska bude ještě horší. Možná tě teď šmíruje webovkou nebo dalekohledem.“

„Nic takovýho.“

„A máš jistotu?“

„Proč by to dělal? Píšeme si.“

„No jasně.“ A zvracející smajlík.

Navečer jsme si na pozemku u potoka rozdělali oheň. Byl to tátův nápad. Že si opečeme párky a vedle na grilu připravíme maso. Mamka s babičkou míchaly marinádu.

„Nepozveme taky Filipa?“ zeptala jsem se.

„Copak?“ podivila se mamka. „Vy jste spolu mluvili?“

Babička si mě změřila velmi vážným výstražným pohledem. „Tak mluvili?“

„Jo, ale stál za plotem. Byli jsme od sebe daleko. Fakt,“ uklidňovala jsem ji, aby věděla, že nebyla porušena žádná opatření.

„Jak daleko?“ Na babičku to ale neplatilo. Tak jsem ukázala na jabloň, kterou mají na zahradě, sic stojí jinde, ale je v té rovině, kde stál Filip. A já že jsem byla kousek od rohu baráku před obrubníkem.

„To je víc jak deset metrů,“ řekl táta. „Ale zvát ho radši nebudeme. Kvůli babičce.“

Přikývla jsem. „No jo no, rozumím.“

„Lucko, víš, co se teď děje. Každý den přibývá kolem patnácti tisíc nemocných. Musíme si dávat pozor. Na všechny, chápeš?“ domlouvala mi babička. Ten strašák byl vidět a slyšet všude. Těžko to nebrat vážně. Nakonec možná jsme součástí nějakého hororového sci-fi filmu podle šíleného vesmírného scénáře. Ovšem, všechny takové, co kdy byly natočeny, neskončily dobře.

„Jasně… Vždyť já vím,“ sklopila jsem hlavu. Jako tohle mi bylo skutečně po delší pauze fakt líto, že mi nějaká blbá opatření znemožnila pozvat kamaráda a pořádně si vychutnat grilovačku.

Jak to bude v budoucnu? A skončí tohle šílenství někdy? Nebo si na ten vir zvykneme a už nám nebude vadit? Co si pamatuju z dějáku, tak to není v historii poprvé. Třeba když Evropané zavlekli chřipku do Ameriky. Taky to zamávalo s domorodou populací. Ale dneska už je chřipka tak nějak normálka. Tak se to asi taky jednou změní. Nic přece netrvá věčně.

Pokračování na další stránce.

Stránky: 1 2 3