Venca ze Šílené babičky

Toto je Venca. A Venca je bígl.

Proč na to takto upozorňuji. Mno, lidé říkají, že co se hlídání týká, jsou tu dva zásadní rozdíly. Jednak lidé mají psy a druzí mají bígly. Normální pes hlídá a my zase pro změnu musíme hlídat Vencu, abychom něčeho nelitovali. Venca má totiž svou hlavu. Při poklepání to v ní pěkně duní, přičemž on se celou dobu blaženě usmívá. Je šťastný. Možná by řekl i “dále”, kdyby to bylo možné. Abychom mohli nahlédnout dovnitř a pochopili, proč je to takový trdlo. Nebo se podívali na jeho sny. Na vzpomínky, na lidi, co má rád. A taky na dětství, které bude nejspíš někde hluboko zamčené v černé skříňce. Pokud už ho nepřekryly další vrstvy úsměvů, hlazení a drbání od mé mamky a mých dětí, které se z něho mohou absolutně regulérně “zvencnout”.

Proto se na něho (už) nezlobím(-e). Teda já. Nikdo další se nerozčiloval, jen já jsem vylítla. Nemůžete se mi divit: Obrátil můj naklizený byt na ruby. Ale budiž mu odpuštěno. (Stejně jsem to já neuklízela . Trucovala jsem 🙂 Úspěšně! )

Ukázka toho, co provedl, je na hlavní stránce zde.