Nejlepší detektivní povídky roku 2021
detektivky, thrillery, horory

Vražda v tropech

Pak kapitán Ron Dresdner, ale ten to taky určitě být nemohl. Jaký by měl důvod? Ron přece potřebuje, aby vše probíhalo v pořádku. Je to jeho práce. Je zásadový, přímý a přesný. Prostě Němec. Ne, kapitán to být nemohl.

Možná ten zmetek Raul. Pomocník, který si nejvíc pomáhá sám sobě. Mám na něho už delší dobu pifku. Určitě jen díky němu se tu ztrácejí věci z kajut, stejně jako z kuchyně. Ale kuchařka Paola ho stále ochraňuje. Chudák Raul! Z třinácti bratrů, příšerné domácí zázemí, nikdy nic pořádně neměl, tak teď semtam zhřeší, ale v očích Pána zůstává hodný chlapec a bla bla.Divím se, že ho kapitán nevyhodil. Paola bude nejspíš jeho teta, nebo jiná vzdálená příbuzná. Nebo jen sousedka z té samé vesnice. Ať tak či tak, jen ona ho chrání.

Pak je tu ta mrcha, mlaďounká Jessica, nebo jak se doopravdy jmenuje, a kdo ví, jestli je vůbec zletilá.

Neměla bych jí nic zazlívat, vždyť je to stejná potvora jako já.

Pche. Tak to teda není. Já mám úroveň. Jsem bývalá modelka. Vystupovala jsem v Milánu a v New Yorku. Moje fotky byly v Cosmopolitanu. Jsem prostě někdo! Nechala jsem kariéry jen proto, že jsem nikdy nechtěla zestárnout jako zapšklý podvyživený věšák na oblečení. Tahle práce byla jen záminka: ulovit milionáře. A to se mi povedlo. V klidu se teď mohu najíst a nosím to samé luxusní oblečení, které ale nemusím vracet! A příští rok si dám plastiku poprsí. Já mám ve všem jasno. Ale ta coura Jessica? Je příšerně vulgární, nezná meze a je promiskuitně přístupná všemu. Moc dobře jsem viděla, o co se snaží.

Zatímco Angela ležela na lehátku, ona se otírala o Luigiho jako kočka o pánovy kalhoty. A nedivila bych se, kdyby to v mé nepřítomnosti zkoušela i na Michaela. Přitom ji sem přitáhl Ronald Cruzz. Nejspíš ani netuší, s kým se zahazuje. A pokud mu to došlo, doufám, že ji na konci téhle cesty dá rychlé sbohem.

Takže pak ještě zbývá Ronald Cruzz. Další zazobanec, jen trochu jiný než ostatní. Řekla bych, že na rozdíl od nás ostatních dělá dojem jediného inteligentního člověka. Neklábosí o hloupostech, chová se šarmantně a od hráčského stolu odchází ve  chvíli, kdy ještě neprohrál majlant. Zná hodnotu peněz, a proto nerozhazuje, jen aby udělal dojem.

A samozřejmě personál: pár nekomunikativních chlápků, kteří plní, co poručíme. Je to jejich práce. Jaký ti by mohli mít motiv!

Nejspíš to byl Raul. A možná ještě ta mrcha Jessica. Ostatní nepřipadají v úvahu.

***

Mé podezření na Raula se znásobilo, když jsem procházela chodbou v podpalubí a všimla si pootevřených dveří do Luigiho kajuty. Koho jsem v té úzké škvíře zahlédla? Aha? Raula.

Samozřejmě. Klečel na koberci. Přehraboval se ve věcech. Cosi hledal. Něco, co by ho jistě mohlo z toho činu usvědčit! Ale já mám všech pět pohromadě a je mi jasné, že kdyby vrah zjistil, že ho sleduji, tak bych se mohla stát jeho další obětí. Potichu jsem pokračovala chodbou. Navíc v tu chvíli po schodech seběhla Paola a křičela jeho jméno. Stejně tak se mě zeptala, jestli jsem ho neviděla.

„Ne a nevím, kde je.“

„Zmetek jeden! Zase se někde fláká. Jednou mi ale dojde trpělivost!“

Přesunula jsem se na záď. Chtěla jsem si na lehátku odpočinout, ale když se na druhém válela Jessica, přešla mě chuť.

„Copak? Nejsem ti dost dobrá?“ zasyčela.

Tvářila jsem se nechápavě.

„Hele, nedělej se. Celou dobu se na mě díváš skrz prsty. Překážím ti? Tak to řekni?“

Zakroutila jsem hlavou. „Že ty se pořád do někoho musíš navážet.“

„Myslíš?“ stáhla brýle na špičku nosu. „A co ode mě čekáš? Nejsi o nic víc než já. My dvě bychom si spíš měly pomáhat.“

„Tak to sotva,“ zavrčela jsem. Buď pochybuje o mé inteligenci nebo předpokládá, že jsem stejně zvrhlá.

„Ale to bys měla. Luigi je v mrazáku. A my kdesi na oceánu. Jaká je pravděpodobnost, že se tu nestane další úraz?“ mrkla na mě.

A sakra. Takže ne Raul! Jessica v tom má prsty. Ale jaký mohla mít motiv?

„Chceš mi snad něco naznačit?“

„Hele, já jsem nikdy nebyla od nějakého naznačování. U mě vždy vše na rovinu. Já si teda osobně vůbec nemyslím, že tady někdo měl nějakou nehodu. Tam, odkud pocházím, se právě tak všechny násilné činy zametaly pod koberec.“

Tam, odkud pocházím… Bože, ta holka bude nějaká svoloč. Tak mě najednou sevřel pocit, že se dívám na lůzu pokrytou svrabem a prošpikovanou všemi pohlavními nemocemi. O to víc jsem se štítila její přítomnosti, natož abych zareagovala na náznak, abych si k ní přisedla.

Raději jsem odešla. Za Michaelem, který vzdáleně něco řešil s Ronaldem. Chytla jsem ho za paži, přitiskla hlavu na rameno. Ronald se taktně odvrátil a přežvykoval doutník, jako by ho nikdo nevyrušil.

„Co se děje, lásko?“ zeptal se Michael.

„Myslím, že tuším, kdo to udělal,“ řekla jsem.

„Co?“

„Tu vraždu.“

„Vraždu?“ Ronald se otočil. „Myslíš tu nehodu?“

Michael mávl rukou. „Jasně že nehodu. Ženský pořád něco zveličujou.“ A odtáhl mě pryč. Přitom schválně pokračoval tak pomalu a lehce, jako by o nic nešlo. Jenže já ty Ronaldovy oči stejně cítila zapíchnuté v zádech. V přítmí chodby vyprskl: „Zbláznila ses? Co když je Ronald vrah? Je lepší, kdyby si myslel, že nepochybujeme o nehodě…“

Provinile jsem sklopila hlavu. „A co máš tedy za zprávy?“ zeptal se.

„Určitě to byla Jessica.“

„Jak jsi na to přišla?“

„Nějak divně mluvila. Prý co kdyby se tu stal zase nějaký úraz,“ držela jsem ruce ve vzduchu v naznačování uvozovek. „Že prý tam, odkud pochází, se takhle normálně říkalo vraždám.“

„Jasně, Jessica,“ promnul si bradu.

„Kde ji Ronald vyhrabal! Nemůžeš mu to říct?“

„A co jako? Zase jsme u toho, lásko, uklidni se. Žádná vražda se nestala. Oficiální verze až do přístavu je: nehoda. Jinak tu nikdo není v bezpečí.“

„A co Raul? Hrabal se v Luigiho pokoji!“ vykřikla jsem.

„Kdy?“

„Asi před hodinou.“

„A to mi říkáš až teď?!“ vyštěkl. „Sebral něco?“

Pokrčila jsem rameny. „Nevím.“


Stránky: 1 2 3 4

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

error: Content is protected !!