Lovid – 2. kapitola z e-knihy pro YA zdarma

Lehla jsem si s mobilem do postele a do skupinovky poslala gif takovýho Disneyovskýho prasátka s rozpláclým růžovým čumákem a placatýma svěšenýma ušima, s pohledem tak útrpným, že by se kámen ustrnul a uronil slzu.

„Co se stalo?“ napsala mi Simča.

„Ses metamorfozovala do prasete?“ doplnil Kobliha.

„Meta-co?“ přidal se Straka.

„Kobliho, nekecej, že koukáš do literatury na maturitu,“ pokračovala Simča.

„Cože? 😮“ divila se Julča.

„To má z těch Proměn od Publia Ovidia Naso, že jo?“ přidala Simča.

„A pak, kdo je tu šprt,“ usoudil Kobliha.

„Ale já nejsem šprt…“ bránila se Simča. „Já jsem přirozeně inteligentní a žádné urážky nenalomí moje sebevědomí, protože to se pak po škole pozná, kdo bude šéf a kdo přidržtaška.“

„Respekt!“ zhodnotil Kobliha.

Pak gif psa, co se mlátí hlavou o stůl. Pak několik dalších gifů, jak se vzájemně vyměňovaly názory. Až si konečně někdo vzpomněl na mé smutné prasátko.

„A Lucko, děje se tedy něco?“ vyzvídala Simča.

„Stěhujeme se na chatu L,“ odpověděla jsem.

Kobliha to chvíli nepochopil, s kým, že budu teď chatovat, ale nejspíš si dělal jenom legraci.

„A to je jako průšvih?“ divil se Straka.

„To si piš. Konec světa.“

„Jo, tak, budete bydlet na samotě u lesa, jasně…cool.“ popichoval Kobliha.

„Nebo rovnou v jeskyni?“ vylepšil to Straka. „Což mi připomnělo, pánové. A vy ostatní. Že jsem nedávno viděl nějaký článek, kde si holka na nějaké farmě dala stůl s počítačem pod kopec, na kterém se pásly kozy. Kolem dokola nic jen desítky umečených koz. Absolutně absurdní online výuka.“

„To by Drábková nerozchodila.“

„Ta by si toho ani nevšimla.“

„Pravda.“

„Ty to nechápeš,“ zlobila jsem se. „Budu naprosto odříznutá od civilizace.“

„Budeš tam mít net?“ podal zásadní otázku Straka.

„Jo.“

„Tak o co go? Dneska je asi jedno, kde budeš ne? Hlavně že jsi online,“ usoudil Straka.

„Já bych to taky neviděla tak černě,“ souhlasila Simča.

„No jo, ale doma je doma. Moje postel je prostě moje postel.“ A tak jsem přidala gif, jak se šťastná ženská rochní v načechrané posteli. A hned následovaly další od každého k obdivu a vyznání lásky k nejdůležitějšímu nábytku v domácnosti: posteli. Tam trávím nejvíc času, tam se ráda vracím, tam žiju.

„Tak jako jasný, postel je bůh!“ souhlasil Kobliha.

„Jsem teď chtěl poslat gif nejlepší postele, ale google mi přepisuje God bed na mysleli jste dog bed? 😄.“

„Tak to otoč,“ poradil Straka.

„To mi vyšel Chuángshén, v čínštině složenina slov postel a bůh. Vyslovuje se to jako čan šén. Ale tohle je dobrý: Víra boha postele je v Zhoushan velmi populární, protože lidé nemohou bez postele žít.“

„Moje slova.“

„A kdy se stěhuješ?“ zeptala se Simča.

„V pátek přijede technik, tak asi hned potom.“

„Třeba to nakonec bude v pohodě,“ snažila se mě Simča uklidnit.

„Kéž by. Ale jak mě tam naši odvezou, budu jak v kleci. Bez řidičáku se odtamtud nedostanu. A je to daleko od civilizace. Prostě konec, konec světa.“

Pokračovat v další kapitole zde.

Vrátit se na předchozí zde.

Přejít na hlavní stránku zde.

Martina Boučková

Stránky: 1 2 3