LOVID – 7. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma

„Je tu krásně, Lucinko, viď?“ řekla mi, ale za mnou se už zavřely dveře. Sundala jsem si bundu, najednou mi bylo tepleji než předtím, mohla jsem sedět jen v mikině. Na stole zůstaly ještě nějaké palačinky, tak jsem dvě slupla, zapila kakaem, a sotva všichni vstoupili do baráku, řekla jsem, že jdu k sobě, že se musím učit. Zalezla jsem pod peřinu a chtěla dospat zameškané hodiny, ale nedařilo se mi. Tak jsem si na monitoru přepnula na Netflix.

Asi za hodinu přiběhl brácha, rozrazil dveře a hulákal: „Podívej, co mám!“ V ruce držel kočku, která se ani moc nebránila.

„Vypadni,“ vykřikla jsem.

Brácha ale postavil kočku na koberec, kde ji hladil a začal mluvit takovým připitomělým hlasem. „Hele, podívej se, není roztomilá? No, že jsi roztomilá? Kdo je tu nejroztomilejší…“

„Kdes ji sebral?“

„Sama přišla!“ upozornil mě, že není žádných koček zloděj.

„To víš, že jo… A k tobě…“

„Ne vážně. Byl jsem tam u plotu, šla kolem… tak jsem si klekl, udělal čičí a byla u mě. Mohla by tu lovit myši.“

„Žádný myši tu nejsou a určitě někomu patří. Asi Suchánkovým, ne?“

„Možná. Ale teď je naše.“

Tak jsem ji vyfotila a poslala do skupinovky. První reakce přišla až za dvě hodiny. Pochopitelně. Všichni spali.

„Jsi nějaký ranní ptáče.“ Kobliha.

„To není moje chyba,“ odpověděla jsem. „A doufám, že to takhle nebude každý den.“

„V kolik jsi vstávala?“ Simča.

„V sedm.“

„Nekecej. 😮. “ Straka.

„Takže ranní rozcvička a pak jdete na lov, abyste si mohli dát oběd 😄.“ Kobliha.

A před obědem přišla zpráva od Marka. „Hezká kočka.“

Jenže on není ve skupinovce!

„Jak ses o ní…“

„Vilda mi ji přeposlal.“

„Aha… A proč?“

„Tak, bavili jsme se. Že jsi musela brzo vstávat a cvičit…“

„Kobliha kecá, necvičili jsme.“ Cože? Oni si o mně povídají? To jako vážně?

„A jak se jinak máš v té pustině?“

„Zatím to jde. Mám celý pokoj pro sebe. Co jste si o mně povídali s Koblihou?“

„Tak nic… Bavili jsme se o všem možným a pak se jen tak okrajem zmínil. Nic důležitýho. Vadí?“

To teda vadí! „Ne, ok,“ zalhala jsem. A jak jsem byla plná hněvu, zeptala jsem se pro změnu Koblihy v jiném chatu na něco, co jsem neměla dělat! Jestli Marek chodí s Klárou.

Dvě vteřiny po tom, co jsem to odeslala, bych si nejradši nafackovala. Jenže jsem to nestihla smazat. Přečteno.

„S jakou Klárou?“

Pokračování na další stránce.

Stránky: 1 2 3 4