Já a Anastázie,2. díl
-
Létat opravdu neumím, zato padat ano
Áda už byl taky vzhůru, seděl na polštáři u hlav mezi rodiči a maloval mámě modrou fixou něco obličeji. Všimla jsem si, že táta už byl celý počmáraný, stejně tak Ádovy ruce a pyžamo. Nechápu, kde k ní přišel, protože je má zakázané a já jsem si ani žádné fixy s sebou nebrala. Přemýšlela jsem, jestli mu ji mám vzít a naše vzbudit, ale nakonec jsem se raději jen potichu vytratila a pečlivě zavřela za sebou dveře. Stejně už je pozdě. A akorát by Áda začal křičet.
Mohlo by se vám také líbit
Krajina zdivočelých bratránků a ochočených slepic
Vysvědčení. Jenom růže nestačí.
-
Krajina zdivočelých bratránků a ochočených slepic
Ale to bych předbíhala. Celý to byla pohroma a myslím si, že si naši budou příště hodně dlouho rozmýšlet, zdali se ještě někdy vydáme za mými bratránky, nebo si je nedej bože ještě pozveme k nám domů.
-
Vysvědčení. Jenom růže nestačí.
Pamatuji si, jak mi ještě v květnu připadalo, že to bude trvat celou věčnost, než konečně začnou letní prázdniny. A potom ty dny před koncem pololetí byly tak přeplněné písemkami a zkoušením a já se na ně musela pořád připravovat! Měly jsem tak málo času na naše průzkumné cesty a přitom prázdniny byly pořád daleko. Jako by se dny jen vlekly a trucovitě drhly o stránky kalendáře a vůbec se nechtěly překlopit k třicátému červnu.
Mohlo by se vám také líbit
Krajina zdivočelých bratránků a ochočených slepic
Létat opravdu neumím, zato padat ano