„Taky mě zemák nebaví,“ konstatovala jsem. Normálně bych ho vyškrtla z osnov. Nebo! Mám lepší nápad. V hodině bychom měli na očích brýle virtuální reality a cestovali místem, které bychom měli zrovna probírat. A když už teda musíme vědět to hospodářství, tak bychom třeba cestovali i hnědouhelnými doly nebo mezi ropnými vrty a tak. Určitě by to bylo zábavnější vidět nejdelší řeku světa jako z letadla nebo rovnou z člunu a klidně by se včetně proslovu mohla vpravo nahoře ustalovat ta nejdůležitější data. Takový zeměpis by mě bavil! A klidně by takhle mohl probíhat i děják. Procházet se třeba válečnými zákopy nebo se dotýkat gilotiny na pařížském náměstí du Carrousel v květnu 1793