LOVID – 27. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
„Já tam snad vlítnu a jednu ji…“ rozčílila se Kačena.
Já jsem byla taky pořádně nabroušená, ale ještě víc vyděšená. Protože navzdory všemu, zatím jsem všechny bitvy s Nicky prohrála. A taky jsem si přece řekla, že se jí nenechám zviklat.
„Už jen čtyři minuty,“ odepsala Kačena za Filipa.
„A co tím jako získáš?“ Nicky.
„Tví followeři uvidí, jaká jsi lhářka. A život není jen internet.“
„Nemáš nic.“ Nicky.
„Tři minuty.“
„Teda já nemůžu ani dýchat,“ řekla jsem. Na to, jaká byla venku zima, se mi hrůzou rosilo čelo.
„Klíd, ségra, tohle dáme. Týmová spolupráce,“ dodal Jakub. Jasně, týmová spolupráce. Typický pro písemky při online výuce, ale takhle?
„Nech toho. Co myslíš, že udělám?“
„Dvě minuty.“
„Chceš zničit všechno, co by mezi námi mohlo být? Opravdu chceš být radši s tou nickou? Hele, mně jsi ukradenej, chtěla jsem ti dát šanci, ale když jsi takovej, tak ještě přitvrdím. Budeš litovat!“ Nicky.
„Teda ta se nám rozepsala.“ Kačena.
Filip jen kroutil hlavou. „Pořád si přeju, aby to smazala. Nepřál jsem si, aby to takhle skončilo.“
„Chceš snad couvnout?!“ Kačena.
„To v žádném případě,“ hned dodal Filip. „Jen lituju, že to došlo až sem.“
„To ona to takhle nechala zajít! Je to bezcharakterní potvora. Na ni musíš jen jejími zbraněmi.“
Viděla jsem, jak z toho má Filip špatné svědomí. Ani já jsem se necítila nejlíp. Chtěla jsem zpátky svůj život a své soukromí a ano, Filip měl pravdu, zašlo to až příliš daleko a to jsme teprve kousek předtím, než umožníme, aby Nicky zjistila, že nejsme takoví nímandi, že jsme o krok napřed, že tohle nejspíš bude pro ni šach mat. Ale co udělá potom? Čeho všeho je schopná? A budu i já v pohodě? Ta, která udělala skoro to samé? Jasně, zveřejním pravdu, ale jak? Natočenou skrytou kamerou… Je to taky vlastně podraz. Kousla jsem se do rtů, abych vydržela. Byla jsem ráda, že tu byli všichni ostatní, hlavně drsná Kačena. Protože já bych dávno cukla.
„Poslední minuta, Nicky. Opravdu, tohle není legrace.“
„Trhni si,“ odsekla.
Mizející vteřiny jsme sledovali s napětím, jako když se očekává půlnoc na Silvestra. Čas vypršel. Všichni jsme na svém mobilu prošli její Instagram, refreshovali stránku, ale všechno bylo beze změny. Po pár vteřinách se na jejím profilu objevil obrázek její dokonalé tváře částečně z profilu s našpulenými rty s očima koketně a zároveň s rádoby panenskou naivitou, jako by se ďábel oblékl do andělského hávu, hleděla někam vysoko k nebi. Text: „Dnes jsem si toho se svým miláčkem tolik napsali! Tak romantické! Myslím, že se všechno obrací k lepšímu. 🧡“
„Ty kráso, ona snad v sobě nemá žádný pud sebezáchovy!“ vykřikla Kačena. „Jak jsem jí mohla tak dlouho sledovat!“ Byla úplně rudá.
„A když si představím, že bych si tohle přečetla sama doma,“ dodala jsem. „Dřív bych vylítla, protože bych tomu uvěřila.“
„Měla by se nechat vyšetřit,“ konstatoval Filip. „Ona není vůbec při smyslech. Copak nechápe, kde jsou hranice?“
„Jdem do toho?“ Jakub. „Co spustíme jako první?“
„Začneme zlehka?“ mrkla Kačena, až jako by se v jejím oku zablýskl skrytý démon.
„Dej tam to s tím Jakubem v lese. Tím jí pořád dáváme naději a ještě ji úplně neodrovnáváme. Může jí tak dojít, že toho máme víc.“
Filip si vzal zpátky svůj mobil a natáhl na účet video, jak Jakub leží v lese a Nicky mu chladně odmítá pomoci. A přidali jsme hastagy a každý, kdo kliknul na NickyS, mohl velmi snadno přejít na náš účet a vidět to. Jen být online. Trocha štěstí, ale proč to neuspíšit? Napsali jsme jí.
„Tak první kousek je venku, mrkni.“
Po krátkém čase začal Kačce zvonit mobil. To se dalo čekat.
Pokračování v další kapitole zde.
Vrátit se na předchozí kapitolu zde.
Přejít na hlavní stránku zde.
Martina Boučková
Jeden komentář
Pingback: