-
Skrytý hudební talent – nové příběhy hrdinky z Deníku zoufalé třicítky
Před nedávnem jsem četla článek o tom, jak jsou dnešní lidé zhýčkaní a jak strašně s nimi jejich děti a domácí mazlíčci manipulují. To teda už z principu musím popřít. Jednak já děti nemám. To, že je nemám, je vedlejší. Nebudu to tady rozebírat, protože co kdyby si tento můj příspěvek přečetla mamka a pak mi večer bude volat: „Ale Leničko, já ti to pořád říkám. Musíš se líp voháknout. Pokud budeš chodit do práce jen ve vydojeném triku a riflích, nikdy se vnoučat nedočkám.“ Předně:
-
Jak jsem volala opraváře – nové příběhy hrdinky z Deníku zoufalé třicítky
Jednou mi mamka řekla, že mít doma chlapa, je výhodné i z toho důvodu, že pokud se něco rozbije, on by to mohl opravit. Skvělé. Akorát nemám tušení, kde to vyčetla, neboť ani táta nikdy nebyl žádný kutil Tim. Zato uměl výborně organizovat práci! A možná i to se počítá, protože výsledky vždy stály za to! Moc dobře si pamatuji, když se rozbil šicí stroj, jak brilantně mamku instruoval, kde má jaký šroubek povolit, aby mohla odklopit vnější plasty, odkud pak stačilo jen vytahat chuchvalce prachu, a následně na přesná místa kápnout olejíček. Ano, takhle můj táta mamce spravil šicí stroj.
-
Svatba sestřenky Jitky – nové příběhy hrdinky z Deníku zoufalé třicítky
To byl zase víkend! Přesně takový, co by si zasloužil zresetovat a zkusit to s ním raději pěkně znova od začátku. A to jsem si plánovala, jak budu krásná a společensky na úrovni. A že když bude jídlo zdarma, nebudu se cpát, jako bych týden předtím nic nejedla.
-
Mé knížky působí tak věrně, jako by odrážely skutečné příběhy a život
ROZHOVOR – MARTINA BOUČKOVÁ Spisovatelka Martina Boučková se představila jičínské veřejnosti v rámci akce festival dětské knihy Šotek v sobotu 20. května 2023 ve Valdštejnově muzeu a mincovně. Mimo jiné uvedla knihu Tajemství jičínského orloje aneb Neuvěřitelné dobrodružství Terezky a Honzíka. Jsem rád, že neodmítla nabídku na rozhovor. *** Jste úspěšná autorka řady knih, jaké byly vaše literární začátky? Psala jste už jako dítě školou povinné? Ano, psaní se věnuji už od dětství. Mou první knížku jsem napsala někdy ve druhé třídě; byla ze školního prostředí v modrém sešitě bez řádků, které jsem dolinkovávala později, když už tam byl text. O chlapci, který si kopal do míče a ten se…
-
Pod lampou největší tma
Uběhl měsíc, ale stále nebyl Mendaceurus nalezen. Lidé už ani nedoufali. Avarus se po tu dobu vydal na cestu sebezpytování. Snažil se všem domácnostem, které přišly o otce, co nejvíce pomoci. Každá jednotlivá rodina od něho dostala omluvný dopis a vysoký obnos peněz, který odpovídal zhruba desetiletému platu, jenž by dostávala hlava rodiny, kdyby žila a chodila dál do práce. Takto přišel o většinu dědictví po matce.
-
Odhaleni ze stínu před světem
Pulchram hrůzou nemohla ani dýchat. Plameny se jí odrážely v očích jako v zrcadle. Podívala se směrem k Honorovi. Mával, aby se přidali. Pro ostatní museli při odchodu z náměstí vypadat jen jako skupinka zadržených, které odvádí palácová stráž. Přesto stále ze strachu uhýbali před ostatními pohledem. Až teprve v dálce se zastavili pod korunami stromů, aby vydechli.
-
Když nemoc pohltí celou zem a uzdravení nalézá jen v pomstě
Byl to skutečně zvláštní výjev. Slunce právě zapadalo a zlatorudá paleta se rozlila po obzoru. Postavy unavených, sehnutých a špinavých mužů pomalu kráčely a jejich siluety vypadaly z dálky jedna jako druhá. Proti světlu jim nebylo vidět do tváře a žádné z dětí, které se z hlavního města rozeběhlo směrem k zálivu Temného rytíře, tak nemohlo poznat svého otce. Cestu do bitvy šli téměř dva dni, zpátky jim už nikdo nezavelel, aby se zastavili a odpočinuli. A tak se belhali, zbraně táhli za sebou jako kus hadru, podobně jako své údy, kdy se prsty rukou téměř dotýkali zeminy.
-
Krvavá bitva pýchy a zaslepenosti
Rána na Tempestatibově hlavě se brzy zacelila. Šamanský léčivý um byl k nezaplacení. Zranění se většinou snadno zahojí, těžko ale se se vším vyrovnává mysl. Tolik práce a úsilí! A pak v jednom okamžiku přijdou o všechno. Nemohou si vyčítat, že by snad šlo o chvilku nepozornosti. Chyba není na jejich straně! Je těžké předsouvat si: „kdyby...
-
Království loutek
„Víš, co je to časový paradox?“ Tempestatibus ztěžka zvedl hlavu ze země. Krev z rány na hlavě už přestala téct. Zabarvila mu jen část tváře a vytvořila pod jeho vlasy drobnou kaluž. Hlava ho stále bolela a vstát sám o sobě nemohl, protože jakmile se jen trochu nadzvedl, měl pocit, že se celý svět točí jako na centrifuze.
-
Nevyzpytatelné cesty zmařených rozhodnutí
Avarus už několik dní čekal na zprávu od Notitiae, která ale nepřicházela. Začínal mít obavy, že špeh ztroskotal a mise nebude tedy úspěšná. Netrpělivě až vztekle toužil po každém řádku, ve kterém se dočte, jak jeho hloupý bratr se bláhově prochází džunglí a opuštěný uprostřed divočiny podléhá smrtelnému zranění. Je rozerván jaguárem nebo uškrcen zelenou anakondou či je napaden kmenem lidožravých divochů.
-
Překvapení na konci světa otvírá další stránky knihy života
Vypustil člun a složil ho do batohu. Stejně tak sklidili i ostatní věci a zbytky masa odnesli na kraj lesa. Prostudoval si mapu, kudy se má vydat. Pro nezasvěcené mohla být na první pohled zhola nesrozumitelná, ale víceméně se skládala jen z azimutů a čísel, k nimž potřeboval svou buzolu, aby se mohl vydat správným směrem. Nejprve ale zamířili k řece, kde předchozího večera Honorus ulovil kapybaru, protože se zde nacházela pitná voda. Naplnili si měchy, Honorus se rozhlédl po krásné rozmanité zelené krajině,
-
Cesta do jižního kontinentu se špehem v patách
Acumen se brzy v balonu nudil. Bylo to sice zpočátku vzrušující dobrodružství, ale po několika hodinách se přejedlo a Acumen potřeboval nějakou aktivitu. Nejraději by se nechal přivázat provazy ke spodku koše a houpal by se ve vzduchu v jakési nebeské houpačce. To mu ale dovoleno nebylo. Stejně tak, aby se vykláněl z koše, skákal nebo zkoušel dělat kotrmelce, jak daleko se zasekne.
-
Vzhůru k oblakům cestou za nadějí
Avarus si zrovna četl zprávu o dalších krocích ve výrobě mechanického stroje. Zatím vše pokračovalo podle plánu. Následně vyzval dva zbrojnoše, aby zkontrolovali, zdali chýše, jak nazval Pulchramin příbytek, je již vyklizená, a po té ji podpálili, aby nezůstalo ani památky po takovém drzém porušování zákona.
-
Geniální plán, zlá myšlenka a spiklenecká odveta
A tak není divu, že stejně tak bez vyzvání vstoupil do tmavých komnat alchymisty Mendaceura. Seděl právě u stolu, na němž měl rozloženo na několik tlustých knih a obrovskou anatomickou mapu. Na každém rohu stolu stála jedna lampa a rovněž jich měl na železných řetězech různé délky několik dalších zavěšených. Světla házela prolínající se kružnice přes zažloutlé papíry.
-
Bystrost a důvtip se malým nevyhýbá, od Velkých někdy zbytečně očekává
Honorus ale neměl v plánu vyslat jen tak nějakou výpravu. Když seděl u otcova lože a držel ho za ruku, přemýšlel o tom, co všechno si bude muset na cestu připravit a jak se nejlépe dopraví do cíle. Musí si všechno pečlivě naplánovat, protože vydat se sám, může být vskutku nebezpečné.
-
Pokud existuje lék na neznámou nemoc, jen jeden se za ním může vydat
Po měsíci téměř marného pátrání po Tempestatibovi se blížila další oslava. Tentokrát se na náměstí Hrdinů zapomenuté války stavěla socha rytíře Bellatora. Při odhalování sněhobílé figury v nadlidské velikosti hrála místní kapela. Lidé mávali mávátky a cítili se být šťastní a poctění. Protože nebylo možné téměř z žádných zdrojů čerpat Bellatorovu podobiznu, jeho tvář velmi nápadně připomínala Avara.
-
Nemilé překvapení je součástí náhody nebo úmyslu zamést stopy?
Honorovy pochybnosti, že bude moci zabránit masakru, rostly nebývalou rychlostí. S každou další zprávou a zejména s návštěvou dílny ztrácel půdu pod nohama. Musel však uznat, že ještě nikdy dříve nebyl svědkem něčeho tak monstrózního, gigantického a pyšného. S obdivem sledoval, jak lidstvo bylo schopno bez čar a kouzel vystavit pyramidy, po jejichž boku pak kdokoliv vypadá jako nepatrný červ.
-
Skládačka k obřímu monstru nevídaných možností
Všichni postupovali až na konec chodby, kde byly za pomoci mechanického výtahu na kladkovém principu svezeni do hlubokých sklepení, odkud se táhla příkrá dlouhá tmavá chodba, letmo osvětlená několika plynovými lampami, ještě velmi hluboko dolů až do nejzazších prostor: dílen na výrobu obrovského stroje.
-
Satirický příběh: Jak nevidět dějiny objektivně, když jsme jejich součástí
V roce 2020 jsem napsala satirický román, který se snad jednou také dočká svého vydání. Ale zde alespoň zatím jedna ukázka: Naše rodina byla odjaktěživa spjatá s Texlanem Všichni si jistě pamatujete, jak si osud nebo chcete-li politické změny a chlad studené války s tímto podnikem zažonglovaly. Některé věci prostě nešly ovlivnit. V náš neprospěch. Firma v průběhu své existence několikrát změnila název. Nejprve to byl Voříšek a syn. Následně po zastřelení otce Voříška v průběhu květnových zmatků v roce 1945 a po spravedlivém zatčení syna kolaboranta a vykořisťovatele v roce 1948 se přejmenoval na Textilní závody Československo-sovětského přátelství. A pak znovu po dalším spravedlivém zásahu z vyčpělosti perestrojky, po sametové revoluci a oblíbené sociální hře zvané…
-
Penzion pro zoufalce – ukázka z knihy Past na sňatkového podvodníka
Vašek zaplatil hotově. Nechal i vysoké dýško, na což nebyl číšník Matěj zvyklý, a proto chvíli rozpačitě váhal, zdali to není nějaký chyták. Sledoval bankovku na talířku a nakonec po ní prudce chňapl, jako by byla na provázku. Hned za skleněnými dveřmi si ji s Matějem starším, jeho otcem, proti světlu nevěřícně prohlíželi.
-
Soutěž o humorné knížky pro ženy. Smějte se spolu s námi
Byli jsme tu asi měsíc, když jsem si ve svém bio záchvatu kvůli tomu, že se mi můj mozek přiotrávil čerstvým vzduchem, vedle zahrádkářského maniakálního ataku pořídila také zvěřinec. K několika slepicím přibyl jeden páreček do králíkárny. Teď máme devět plných kotců. Kdo by to zabíjel! Dále štěně, které jsme vypiplali v mazaného psa, jemuž se vždycky podaří upláchnout a vrátit se hladový po pár dnech. A pak máme kozu, která měla původně dávat mléko. Na základní škole jsem evidentně nedávala při přírodopisu pozor, protože jsem neznala odpověď na otázku, proč tedy nemáme od kozy nic. Jestli to je tím, že ji neumíme podojit (a typické klasické hlášky, že jí to mléko…